Víte co je častým tématem a řešením v poradně?
Dělání věcí, u kterých víte, že byste je dělat neměli, ale děláte je. Že víte, že by bylo dobré zahnout vpravo a v momentě kdy se před Vámi objeví křižovatka, zahnete vlevo. Že víte, že je třeba dát na svou intuici, ale v momentě, kdy se po Vas chce vyjádření, zachováte se podle rozumu - tak aby byli ostatní spokojení a Vy předešli nepříjemným vnějším tlakům. Ale co ty tlaky vnitřní, které Vás tak moc tlačí na hrudi? Z toho, že se podřídíte i ve chvíli, kdy byste měli bránit sami sebe?
Každý den poslouchám, že žijete s někým, s kým jste velmi nešťastní, ale existuje milion důvodů pro to, abyste v tomto vztahu zůstali a byli v tom dál. To samé pracovně. Jste nešťastní a unavení z toho, kde pracujete a stejně tam každé ráno jdete a těšíte se až ten pracovní den skončí. Začíná to tím, že se těšíte, až padne 16:00 hodina a Vy půjdete z práce domů. Pokračuje to tím, že se celých 5 dní těšíte na dva dny, kterým se říká víkend a pak na to, až pojedete jednou za celý rok na dovolenou, která trvá týden, maximálně dva. A takhle se to přenáší do dalších věcí - až zhubnete, až děti vyrostou a Vy jste mohli odejít od manžela, že se najednou z ničeho nic objeví práce, kde budou skvělé peníze a navíc Vás ta práce bude bavit. Pak se těšíte na to, že jak mávnutím kouzelného proutku přijede "ten pravý" a všechno bude najednou úžasné. Těšíte se na to, jak jednou budete šťastní. Až něco bude.. Jednou..
A v tomto jsem opravdu realistický Kozoroh. Ten který ví, že věci ve většině případů opravdu jen tak nepřicházejí. Je důležité totiž vědět, že ne každý má horoskop, který ukazuje na lehkou životní cestu nebo na cestu, kdy nám to jde do života všechno samo. Existují takoví lidé, znám je, i Vy je určitě znáte ze svého okolí, ale je potřeba napsat, že z těch všech horoskopů, které denně, týdne, měsíčně či za těch několik let vidím, to jsou sotva 2%. A proč? Proč tomu tak je? Protože ti si to oddřeli už v těch svých minulých životech a ten současný mají tak trochu za odměnu.
Z NULY NA STO?
Člověk se stále na něco těší. Má pocit, že to přijde lusknutím prstů a najednou už bude jen dobře. Jenže.. jde to z bodu 0 přejít na 100? A vydržíme pak na tu stovku jet dlouhodobě? Vydržíme uběhnout maraton, když teď sotva doběhneme na autobus? Všechno chce trénink, všechno chce nějakou přípravu. A proto vše, co děláte ve svém životě právě teď, tak tím si opravdu lajnujete svou budoucnost.
Je třeba si uvědomit, že to pravé žijete právě teď. Není to to, co bude, ale co je teď. Tu situaci, do které jste se dostali máte pravděpodobně zažívat a teď je jen na Vás co si z ní vezmete a jak na ni budete reagovat. Právě teď máte příležitost učit se dostat se do harmonie a ne na ni čekat, že přijde jednou sama. Život není o tom, že kolem nás běhají srnky, svítí pořád sluníčko a děti se roztomile usmívají. Realita je, že děti řvou, že nám praská hlava, blbě se vyspíme a do toho prší a nemáme deštník. To je život. A právě v těhle chvílích je třeba učit se být v harmonii.
Proto právě teď je ta příležitost dělat všechny ty odkládané věci. Člověk k vnitřní harmonii musí duchovně dozrát, nepřijde lusknutím prstů nebo tím, že Vám někdo vpadne do života a vše bude najednou s tímto člověkem růžové. Takhle to nefunguje. Jako nejde ze studené vody udělat hned vařící, nejde ani ze životního postoje "nemám ráda přítomnost", užít si pak naplno tu budoucnost. Není to možné. Vše je cesta a pokud chceme uběhnout maraton, musíme jít, právě teď, a běžet. A běhat pravidelně, protože jednou ten maraton uběhneme. Bez toho, aniž bychom vypustili svou duši. 🙂
A tak je to se vším. Lidé si pořád něco přejí, pořád něco chtějí, ale otázka je, jestli něco dělají. Jestli se zvednou a pracují na tom co jim nejde. Jestli v momentě kdy se před nimi objeví křižovatka a oni ví, že by měli zahnout vpravo, tak tam opravdu zahnou.. nebo se dají doleva a pak budou naříkat, co to mají za hrozný život.
Autor: Tereza
Comments