Krásnou sobotu Vám všem u dnešního večerního článku. Jak jsem se již několikrát v článcích předešlých zmiňovala, přináším Vám něco málo o dnu, který byl v minulých dobách považován na den veštění a magických praktik.
Den Sv. Ondřeje byl prvním svátkem vánočního období, který se dodržoval ještě pár století před námi a který symbolizoval čas, kdy je možné nahlédnout do budoucnosti, ochránit se před zlými démony a mocí, kterou s sebou přináší studená zima.
Nejsnazším způsobem veštění bylo hádání z předmětů a některé praktiky mohou pro naší dobu být opravdu úsměvné. A protože byl Ondřej patronem nevěst, věštilo se především na téma svatby. Zábava to tehdy byla pro celou ves, zapojili se nejen dívky, ale i chlapci . Pojďme se na některé z věštěckých praktik podívat.
Jak mohla neprovdaná dívka zjistit, zda se tento rok vdá?
❤ Šla o svatém Ondřeji o půlnoci do kurníku a zaklepala na jeho dvířka. Ozval-li se kohout, svatba ji čekala v příštím roce. Ozvala-li se slepice, měla na vdavky ještě nějaký ten rok čas.
❤ Když chtěla zjistit, z jaké strany ho má očekávat, šla a zatřásla stromem. Z jaké strany se ozvalo psí zaštěkání, odtud mohla očekávat příchod ženicha.
❤ Koukalo se také do studánek a studen, dívky očekávaly, že tam spatří obraz svého nastávajícího.
❤ Z 18. století je také znám zvyk, kdy se sešlo několik dívek a každá měla svůj kousek chleba. Všechny kousky byly položeny na lopatu a pustil se pes. Jaký kousek byl sežrán psem jako první, ta dívka mohla očekávat, že se vdá ze všech nejdříve.
❤ Velmi úsměvné čarování je také se žábou. Mrtvá žába se zahrbala do mraveniště a veštilo se podle toho, co z ní zbylo. Pokud dívka vyhrabala kosti v podobě háčku, mládence přitahovala. Pokud však našla kostru ve tvaru lopatky, nejspíš ji nikdo nechtěl.
A já se Vás ptám: Půjde některá z Vás dnes do kurníku nebo třeba zahrabat žábu? Pochlubte se! 😀
Krásný sobotní večer!
Autor: Tereza
Comments