To, že jsem poměrně citlivá na energie kolem, jsem začala poznávat již poměrně v brzkém věku. Až po nějaké době mi však došlo, že pokud se chci naučit žít život, který není jak na houpačce, musím se se svým vnímáním naučit pracovat. Byl a stále to je proces. Každý vliv, který je kolem Vás, na Vás mluví a Vy se musíte naučit toto celé nějak uchopit. Ovlivňuje Vás počasí, lunární cyklus, ženský cyklus, nálada člověka, který kolem Vás projde na ulici, duševní rozpoložení kamaráda, který zrovna nemá šťastné období. Mluví na Vás energie míst, cítíte silně energie společenské, tedy co se děje ve světě a jak se lidstvo celkově cítí. Vnímáte zvířata, uvědomujete si tíhu snad každého člověka, který se ve Vašem vlastním prostoru ocitne. Jste citliví na to co jíte, protože i zvířata mají svou duši a jídlo, které je vyráběno za současných podmínek opravdu není tím jídlem, které jedli naši předkové. Vnímáte všechno a máte pocit, že se kolikrát snad zblázníte.
Projdete si obdobími naprosté úzkosti, situacemi, ve kterých máte pocit, že už to dál nedáte. Nedá se to ovládnout, nedá se toto vnímání vypnout. Alespoň to si myslíte, dokud neprojdete procesem, který Vás naučí se svým cítěním pracovat. Když mi bylo 5, vnímala jsem negativní rozpoložení každého v naší domácnosti. Když mi bylo 10, měla jsem problém zapojit se do kolektivu, protože ze všech těch energií, který má v sobě každý člověk, mi bylo zle. Vyhýbala jsem se dětem, obklopovala jsem se staršími lidmi. Ti na mne působili uklidňující energií. Celá rodina se mi vždycky smála, když jsem si sedla jako „stará babka“ na lavičku se 70tiletými sousedkami a probírala s nimi jejich aktuální starosti.
Míchaly se ve mne pocity „chci být milovaná“, které způsobovaly to, že jsem se předváděla a hrála pro ostatní divadlo. Chtěla jsem na sebe přitáhnout pozornost a cítit se jako dítě. Na druhou stranu jsem však věděla, že ve spousta směrech se jako dítě nechovám a vidím věci mnohem vyzráleji, než by bylo na můj tehdejší věk normální. Když mi bylo 12, zajímala jsem se o horoskopy, kameny a čísla. V 16 ke mně chodili kamarádi pro radu od karet, v 17 mi umřel můj milovaný děda a celý svět se obrátil vzhůru nohama. Odešlo „dětství“, přišla realita. Stavidla emocí a vnímání se u mne otevřela naplno a já cítila, že musím spoustu věcí dělat jinak. V 18 letech jsem se postavila na vlastní nohy a skočila naplno do světa, kterému jsem absolutně nerozuměla. Spustily se zdravotní problémy, se kterými si nikdo na 5 let nevěděl rady a já byla od jednoho doktora posílána ke druhému a přehazována jak horký brambor. Začala jsem chodit k psychologovi a spousta věcí, které ve mne byly nevyřešené, se rozhodla vypustit na světlo. Dar vnímání se zesiloval a já padala čím dál silněji do hlubin. Dostavily se deprese, které se střídaly s pocity euforie. 2 měsíce jsem nebyla schopná vylézt pořádně z postele, další 2 měsíce jsem měla pocit, že lítám. Nabyla jsem dojmu, že mám snad maniodepresivní psychózu, až později mi došlo, že jsem citlivá na věci kolem sebe, na které mé tělo a mysl reagují, aniž bych chtěla a věděla o tom. Ve 20 jsem začala vykládat karty známým, ve 23 letech neznámým, ve 24 letech se zájem o duchovno stal mojí profesí. I přes to, že jsem již od 15 let každý den pracovala a měla ve svých 25 letech za sebou celkem slušnou řádku prací na různých pozicích a v různých směrech, teprve nyní jsem se dostala do bodu, ze kterého mohu tvrdit, že jsem směřovala vždy sem. Celá ta cesta, celé to cítění a vnímání všeho byl proces, který mě velmi tvrdě učil naučit se s tím co cítím pracovat. To všechno, co jsem si zažila, byla příprava. Protože jak bych mohla ve svých letech poradit druhému a zcela ho chápat? Bylo zapotřebí prožít si hodně, abych se naučila pochopit druhé, jak jinak, než vlastními surovými zkušenostmi.
Ne náhodou jsem se narodila jako Kozoroh, jehož symbol je koza, která leze nahoru. Ne však u mě pro slávu, peníze nebo postavení. Ale pro vlastní pocit, že se mohu ohlédnout a vidět, co jsem zvládla.
A proč o tom píšu? Z jakého důvodu?
Čím dál tím více vidím kolem sebe lidi, kterým se probouzí intuice. Máme ji všichni, bez výjimky, to však ale neznamená, že ji vnímáme. U někoho je silnější, u někoho méně. Nacházíme se však ve velmi silném, novou energií nabitém období, které toto vnímání v nás otevírá. Je to životní etapa silná na různé zvraty, lidé přestávají mít pod kontrolou a to, co dříve fungovalo, najednou nedává smysl a nikam nás nevede. Spousta těch, kteří se se mnou v poradně aktuálně spojují, začali chápat jedno. Jejich celý život se obrací a oni jsou situacemi "donuceni" dávat více na to, co cítí. Rozum je nikam nevede, volá je hlas srdce. Logika a věda zklamává, to co bylo jisté, najedou není.
Pokud toto prožíváte, nemějte strach. Podle toho co vidím a cítím, to zažívá tolik lidí, že v tom rozhodně nejste sami. Jsme v tom všichni společně. Měníme se a svět kolem nás se dostává do nových energií, ve kterých pojedeme nakonec úplně všichni. Vnímejte sebe, pokládejte si otázky, ptejte se sami sebe kam chcete dojít, co jste Vy sami, hledejte a pátrejte. Nejste ztraceni. Jen aktuálně cesta, po které jste šli, přestala v těchto nových, transformačních energiích dávat smysl.
Pokud nevíte kam Vás to vane a vůbec nevíte, jaký to celé má smysl, nezoufejte. Cesta a směr se vždy ukáže. A pokud ne, přijde Vám do života někdo nebo něco, co Vás zavede tam, kde Vám to smysl bude dávat. Kde to budete Vy a jen Vy, nikdo jiný. I přes to, že se nebudete poznávat a tápání bude slovo, které se Vám v hlavě bude točit celkem často, budete se stávat SEBOU. I přes to, že Vám to, jako tenkrát mě, nedávalo žádné vysvětlení.. Jen se tomu nebránit a nebát se změny. Protože ZMĚNA je právě to téma, které jemně vibruje námi všemi.
Mějte krásný večer a hezké dny.
Autor: Tereza
Comments