NAŠE PSYCHIKA



Hezký pozdní večer Vám všem! Poslední dobou mám velmi často v poradně konzultace, které se úzce dotýkají naší psychiky a práce s ní. Rozhodla jsem se proto trochu do tohoto tématu zašťourat a napsat jen takové krátké zamyšlení.

CO JE PSYCHIKA?


Když bychom se ponořili do toho, co psychika vlastně je, najdeme spousta definicí. Psychologie a moje letité poznámky z tohoto oboru, jež jsem se zálibou studovala, ji vysvětlují jako souhrn duševních procesů, které probíhají po celý náš život. Psychika je funkce naší nervové soustavy, která nám pomáhá vyhodnotit jakým způsobem reagujeme na to co vidíme, slyšíme či posloucháme a zároveň… JAK TO CELÉ I ZPRACOVÁVÁME. Slovo psychika pochází ze slova „psyché“, a různé obory ji vysvětlují po svém. Biologická psychologie jako mysl, ve spirituálním pojetí se hovoří o duchovi, o esenci, která zvnitřka řídí celou naši osobnost a tím i náš život.


Naše psychická činnost má různou aktivaci (aktivitu organismu – především centrální nervové soustavy). Tato aktivita má několik stupňů – od 1 do 6, přičemž 1 je nulová aktivace, tedy smrt, a 6 je vysoká aktivace, kdy náš organismus jede na maximální výkon. Je také zároveň potřeba napsat, že naše psychika má 2 dimenze. Vědomou a nevědomou. Tedy tu, kterou si uvědomujeme, věci o kterých víme, a zjednodušeně řečeno to, co si neuvědomujeme, protože to naše psychika odhodila kamsi dozadu (např. zážitky z dětství).

A teď to, proč o tom celém píšu. Poslední dobou mám velmi často konzultace na téma toho, jak se cítíte a jak Vám je. Většinou jsou to sezení, která se týkají nechuti k životu, otupělosti, pohodlnosti, ale zároveň se zvýšily stavy totálního kolapsu organismu. Tělo i psychika hodili stopku a začal se pozvolna plížit stín zvaný deprese. Spousta lidí deprese zlehčuje, přece jen všichni známe to naše hovorové: „mám depku“, ale pár dní, maximálně týden, dva, kdy se necítíme dobře, nemá se skutečnými depresemi nic společného. Deprese je mnohem horší. Je to stav, kdy naše psychika už nemá kam odkládat. Skladiště je zaplněné, protože jsme jí neumožnili to vše přijímané a prožívané zpracovávat a stačí pak už jen malá kapka a jsme v tom naplno. Tělo vypne, mysl též. Je to postupný proces, nic "zčistajasna".



DEPRESE


Deprese (deep rest - hluboký odpočinek) je proto odmítání nadále hrát to, co jsme si na sebe naložili. Smutek je z nějaké situace, často se hovoří o přechodném období. Deprese je ale stav, kdy tělo vypíná a říká: „trhni si, odmítám hrát postavu, kterou sis vytvořil.“ Deprese proto znamená hluboký odpočinek, tělo říká už nechci tohle hrát, mysl říká, už se tohohle nebudu účastnit. Je toho všeho pro naši psychiku příliš.


Naše tělo potřebuje depresi ve chvíli, kdy jsme se například po dobu několika let potlačovali, neposlouchali, zjednodušeně řečeno – naše psychika potřebuje odpočinek od postavy, kterou jsme se snažili celou dobu hrát (např.: dokonalá manželka, matka, partnerka).


A za poslední dobu, kdy se celospolečenská situace změnila a s tím samozřejmě i naše životy, se spousta věcí obrátilo. Lidé byli donuceni zastavit se a za ty dva poslední roky je dohnalo to, jakým způsobem žili předtím. Jejich psychika si mohla oddychnout, ale tím se i vynořila spousta věcí. Režim, ve kterém jak roboti jeli, se pozměnil a to byl signál právě pro psychiku, že to může najednou pustit. Že to může přestat křečovitě všechno držet a uvolnit se. Jenže tím jak se náš organismus uvolnil a vypadl ze zajetých kolejí, tak se najednou hezky ukázalo jak žijeme. Vedle koho, kde žijeme, jak umíme zvládat pracovní náplň, zda máme nějaké koníčky a také jak myslíme na sebe. A přišel stav ODPORU KE SVÉMU ŽIVOTU. Nepřijetí toho, jak vlastně žijeme.


Proto pomalu, ale intenzivně sílící, plíživý pocit, že „už takhle nemůžete dál“ by se neměl potlačovat. Dlouhodobé hraní role, ve které se necítíte dobře, není dobrý. Je to signál Vaší psychiky, která k Vám vysílá prosbu – ZASTAV SE a něco urychleně ZMĚŇ.



Autor textu: Tereza

Autor obrázku: John Larriva