PÁTEK - NEDĚLE (21.2. - 23.2.2020)

"Když vidím silného a inspirativního člověka, zajímá mě, jakým temným obdobím prošel. Na celé planetě totiž neexistuje hora, která by se zvedla bez zemětřesení."


Život je cesta. Každý jí má různě dlouhou, každému vede jinými úseky. Některé z nich jsou obtížné, jiné zase lehoučké a jde se skoro samo. Někdy jsme na své cestě doprovázeni a máme vedle sebe společnost, jindy jsme donuceni jít sami a spoléhat se jen sami na sebe. Jsou momenty, kdy musíme projít hustým lesem, ve kterém nevidíme nic jiného než tmu, jsou ale i úseky, které jsou zalité sluncem a po cestě se jde úplně samo. Cesta se táhne přes údolí, lesy, louky, chvilkami pokračuje horami a pak vede zase po rovince. Na různých místech potkáváme různé lidi, některé jdou s námi, jiní na místech, kterými procházíme, zůstávají. Na naší cestě sem tam sprchne, někdy je i bouřka. Ta ale většinou netrvá věčně. Přijde den, kdy zase vysvitne slunce a my se osušíme a na své cestě pokračujeme. Jsou úseky, na kterých se zastavíme a nedokážeme jít dál. Nechce se nám, nedokážeme to. A tak vyčkáváme a čekáme na chvíli, kdy máme sílu se zase rozejít. A když se rozejdeme, jsme zase na cestě. Naše cesta pokračuje. Už toho máme za sebou docela dost, už jsme mnohem více ošlehaní větrem, zvyklí na to, že počasí se mění, že úseky cesty jsou různě těžké, už několikrát jsme spadli a zase se zvedali. Na naší cestě číhají různé nástrahy. Od těch větších, po ty menší, nicméně paradoxně tou nástrahou pro mnoho z nás není žádný medvěd ani spadlý strom, ale těmito nástrahami jsou křižovatky. Několik cest a v hlavě hučející otázka: kudy. Zastavíme se a projíždíme si hlavou, co všechno už umíme a co všechno jsme pochopili. Jako kdybychom se potřebovali vnitřně přesvědčit a uchlácholit, že nás přece nic po takové dlouhé cestě nerozhází. Jenže co když ano? Co když jsme se tam tak zasekli, že naše rozhodování, kterou cestou se vydat, trvá už i na náš vkus moc dlouho?


Jsou období, kdy je nás na tu křižovatku postaveno víc. Nejsme tam sami, je nás tam několik. A všichni do jednoho si uvědomujeme, že už na svém místě celkem vyšlapáváme důlek. Uvědomujeme si a lítá nám hlavou, jak moc se točíme ve svých postojích a přesvědčeních, mácháme si svá ústa tam, kde jsme dříve tvrdili, že je to všechno perfektní. Vnímáme, že věci se neodehrávají tak, jak bychom si přály, ale spíše naopak. My, co stojíme na křižovatce, a že nás tam je, procházíme všichni do jednoho jednou velkou transformací. Zásadní změnou, která z nás vytváří osobnosti, kterými máme být. Odvážnými, rozhodnými, pravdivými k okolí a hlavně sami k sobě, vědomými a v neposlední řadě znající svou hodnotu. Naše sny se mohou rozplývat a mnoho z nás je postaveno před nelehkou situaci: udělat životní rozhodnutí, rozhodnout se. Tušíme, že až ten krok uděláme a rozhodneme se pro jednu z cest, náš osud bude zpečetěn. Až tak důležité to je. A to my víme, proto tak moc vyčkáváme..


Sezení, která teď poslední týdny probíhají jsou více než kdy jindy nasáklá emocemi, které byly za celou dobu potlačeny a neřešeny. Najednou se z nás valí vztek, bolest, pocity viny, agrese, zklamání, chuť s druhými zatřást, aby se probrali, protože máme pocit, že nejsme dostatečně pochopeni, vnímáni, že s námi druzí mávají jak se jim zlíbí, že jsme přehlíženi, nedoceněni. Mysleme ale na to, že jsme to pouze a jen my, kdo toto dovoluje. Uvědomme si, že k životu patří přijmout zodpovědnost, která nesouvisí jen s tím, že zaplatím účty, budu chodit do práce a dojdu nakoupit, ale zodpovědnost znamená rozhodovat si o svém životě a jednat tak, abych byl právě já tím, kdo si určuje svou životní cestu. Protože kdo jiný má rozhodovat o mém životě než já sám?


A proč o tom píšu? V 95% případech je právě toto tématem aktuálních sezení. Vyčkávání. Odkládání. Nechtění udělat krok vpřed. Čekání, že ho udělá ten vedle mě. Motání se pořád dokolečka. Ale proč se to děje? A co se po nás vlastně chce? Vysvětlím to astrologicky. Černá luna, náš temný stín, stojí aktuálně v ohnivém Beranu, a to nás ponouká k rozhodnutí. Se Sluncem v Rybách (zdravím všechny Rybičky a přeji krásné narozeniny!) a retrográdním Merkurem v Rybách ale máme ještě čas si to všechno nechat projít hlavou a promyslet. Ryby jsou zaměřené spíše na minulost, tudíž naše myšlenky jsou teď dost zamotané a chaotické. Na jednu stranu jsme nuceni udělat změnu, na tu druhou nás to ale pořád tahá zpátky. A co tedy dělat?


Ideálně se teď zaměřit na jakoukoli jinou činnost, která naši hlavu trochu zaměstná. Je totiž dost pravděpodobné, že teď úplně nic velkého nevymyslíme. Takže otočit hlavu jiným směrem a soustředit se na něco jiného. Vše se pak bude více rozjíždět koncem března se vstupem planet do beranních energií, které nás pustí vpřed a věci se rozjedou. A pak bude důležité jediné - přestat čekat, že za mě někdo udělá rozhodnutí, že se ten druhý konečně rozhoupe, že mi to, co si přeju spadne samo od sebe do klína. Nespadne, pokud se nenaučím v těchto chvílích jednat. Ale to předbíháme. Teď jsme tady a teď. Takže otočte hlavu od svých nekonečných řešeních a něco dělejte. Choďte běhat, zajděte si na jógu, tancujte, vařte, malujte, dělejte věci, které máte rádi, udělejte si velký úklid. Dělejte to do té doby, dokud neucítíte sami od sebe, že nastal čas. Čas udělat krok.


Pohodový víkend!

Autor: Tereza

Autor citátu: Meryl Streep

Telefon

+420 776 345 235

© 2018 TB Astroporadna

© 2018 by Vaše strategie