Ženy mé milé!
Od rána přemýšlím co k našemu dnešnímu dni napsat. Píšu, škrtám, ale pořád mi nejde dostatečně vyjádřit to, co vlastně cítím. Jaký obdiv k nám ženám mám. Takže nebudu to prodlužovat a vymýšlet slohovou práci, napíšu jen to, co cítím nejvíce.
Každý den mám v poradně alespoň jednu ženu. Každý den se dívám na to, jak jsme každá jiná. Myslíme jinak, vidíme věci odlišným způsobem, mluvíme a vyjadřujeme se jinak, ale potřeby a touhy každé z nás jsou většinou stejné. Chceme být přijaty, milovány a v životě úspěšnými. Chceme být dobrými matkami, partnerkami, kamarádkami, chceme být dobré v práci a ve všem co děláme. Máme na sebe obrovské nároky, které chceme za každou cenu naplnit. Jsme na sebe tvrdé a nekompromisní.
Typické je neustálé pochybování o tom jak vypadáme, co děláme za práci či zda naplňujeme dobře své ženské role. Doslova se můžeme přetrhnout, abychom splnily nároky, které si často jako balíček táhneme ve své hlavě již od dětství. Pak přijde ale chvíle, kdy řekneme tomuhle všemu dost. Jsme totiž unavené a vyčerpané. Naše tělo a vyšťavenost tomuhle všemu honění dá stopku.
A to je zároveň i moment, kdy najednou sebe začínáme vidět i očima těch druhých. Začneme na své tělo být více laskavé, uvědomujeme si své ženské rysy, krásný úsměv nebo třeba i naši schopnost pečovat o druhé. Už to nebereme jako samozřejmost, ale naopak pečlivě vybíráme s kým svůj čas budeme trávit a jak ho chceme trávit. Začneme si sebe více vážit.
Přála bych proto nám všem, k našemu dnešnímu dni, abychom si toto uvědomily hned, ne až v momentě, kdy jsme vyčerpané a nemůžeme dál. Přála bych si, abychom si více uvědomily sebe a viděly v sobě všechny ty dary, které každá z nás máme. Přála bych si, abychom viděly sílu, kterou jsme byly obdařené a využívaly ji tím nejlepším způsobem.
Milé ženy, krásné MDŽ!
Autor textu: Tereza
Obraz: Anna Rita Angiolelli
Comments