Celý dnešní den přemýšlím nad podzimní rovnodenností – dnu, kdy se Slunce přehupuje do temnější poloviny roku a dny poté se postupně zkracují. Přemýšlím nad naším počasím v Česku. I když se někdy neubráním pocitu, že pro mě bylo léto moc krátké a že bych uvítala ještě nějaké teplé dny, jsem ve skutečnosti ráda, jak příroda v našich českých luzích a hájích každý rok s přicházejícím podzimem čaruje a vytváří často neuvěřitelnou podívanou.
Období se u nás, na rozdíl od některých jiných států, krásně střídají. Po létě, kdy jsme v sobě objevovali hravost, lehkost a spontánnost a lítali všude možně venku, se s začínajícím podzimem pomalinku zase stahujeme do sebe a dáváme si prostor pro potřebnou regeneraci. S podzimem přichází čas zpomalení. Pozorování. Trávení času v útulných kavárnách, kde se schováme před deštěm nebo posezení v křesle u nás doma, s knížkou a teplým čajem.
Omlouvám se Ti podzime za moje každoroční remcání. Někdy mi to trvá. Ale teď už se na Tebe zase moc těším! Vítej!
VÍCE O PODZIMNÍ ROVNODENNOSTI A SVÁTKU MABON
(článek z minulého roku): ČLÁNEK
Autor: Tereza
Comentários