PROČ HO POTŘEBUJEME?


Stejné věci se Ti nedějí v životě jen tak. Pokud poznáváš pořád podobné typy lidí, pokud zažíváš pořád stejné vztahové situace, pokud se Ti dějí pořád ty samé pracovní těžkosti, není to jen tak. Nezměnil jsi své nastavení. Stále opakuješ jedny a ty samé chyby, dostatečně ses neponaučil ze svých předešlých lekcí.


Tady na Zemi jsme jako ve škole. Dostáváme takové matematické úlohy, které než se naučíme, několikrát si je zopakujeme a také několikrát při jejich učení uděláme chybu. Cílem je však pochopit daný úkol, vědět jak přesně matematický příklad vypočítat. Když známe vzorec, je to jednodušší. Dosazujeme pak už jen čísílka, protože vzorec nám pomůže jít přímo ke správnému výsledku. To samé se nám děje v životě. Když víme, co je třeba do naší lekce dosadit, co je to za zkoušku, jak se zachovat, jaké principy a postupy použít, máme vyhráno. Pokud si ale pořád nepamatujeme ten správný vzorec a bezmyšlenkovitě opakujeme tu stejnou formuli, nemůžeme se divit, že nám příklad nevychází.



Chcete něco ve svém životě změnit? Jste v situaci, kdy se Vám děje zase to samé? Jako ve smyčce, jako v poutech? A už několikrát jste si řekli, že tohle už nechcete zažít a ono je to tu zase?


Neviňte osud ani nesvalujte vinu na ty, u nichž předpokládate, že Vám nesmírně ublížili. Že Vás zklamali, potopili, že se zachovali nebo stále chovají nesprávně. My na Zemi jsme pouze herci. Jsme dosazeni do hry, kterou jsme si před svým narozením sami s určitými dušemi vymysleli. I přes to, že se to zdá nemožné, je to tak. Naši největší nepřátelé a ti co nám nejvíce zlomili srdce jsou zároveň těmi největšími přáteli. Jsou to totiž naši učitelé, stejně tak jako my jsme nejspíše pro ně. Tito učitelé hrají pouze nevědomky svou roli. Chovají se přesně tak, jak my neumíme přijmout, tak, aby v nás otevřeli přesně to, co nám vadí. Neučíme se z toho, s čím problém nemáme, ale tam, kde problém máme. Kde nám to vadí, kde se přes to neumíme přenést, kde neumíme lhostejně mávnout rukou.


Chcete ale toto změnit? Dostat se ze své smyčky? Jde to, cesta ven existuje vždycky, ale je zapotřebí podívat se upřímně na to, kde jsme se chytili a proč. Musíme k sobě být upřímní a odpovědět si na několik otázek. Například takový rozpadající se vztah. Člověk vedle nás nám ublížil a my se cítíme zrazení a ukřivdění.


Co s tím?

Vemte si ideálně papír a odpovězte si na tyto otázky:


  • Co nám na daném člověku vadí? Jaké charakterové vlastnosti? Jaký typ chování

  • Čím nám vlastně ublížil/ubližuje?

  • Jaké emoce v nás tento člověk probouzí?

  • Jak se kvůli tomuto člověku cítíme, co v nás probouzí za pocity (bezmoc, křivdu, nespravedlnost, méněcennost,...)?

  • Už jsme tyto pocity cítili někdy s někým jiným?

  • Co si díky tomu celému uvědomujeme? Především ve vztahu k sobě : - Co nám na tom celém dělá největší problém? A proč? - Co nám nejde lépe? - V čem cítíme, že máme mezery? - Kde děláme v tomhle celém sami chybu? - A opravdu se problémy objevily až v průběhu nebo se ukázaly už na začátku a my je jen ignorovaly?


Otázek si můžete sami pokládat tisíce, důležité je si vůbec nějaké položit. Pokud nechcete zůstávat ve smyčce, je téměř nutností odhalit příčinu toho, proč si třeba podobné typy lidi přivádíte do života. Nebo proč toho konkrétního. Co Vám ukazuje a zrcadlí, proč jste ho POTŘEBOVALI, že musel do Vašeho života přijít. Protože Vy jste ho ke svému růstu potřebovali. Nikdo nikdy nechodí náhodou. A to samé můžeme říct o pracovních problémech, zdravotních potížích, finančních těžkostech, bytových či majetkových nepříjemnostech.


Vždy se podívejme na sebe. Ne na ty druhé. Ti ať se chovají jak chtějí, ale nejdříve, pokud chceme něco změnit, je nutnost podívat se na svojí osobu. Na to co my děláme, co říkáme. Uvědomit si důvod, co se díky daným událostem/lidem učíme. Co nám přišli sdělit. Bez zastavení se a přemýšlení nemůžeme nikdy ze smyčky vyjet. Nemůžeme se poučit, protože dostatecně silně nevíme, kde děláme chybu. Až to vědět budeme, můžeme si to vyzkoušet v praxi. Po velkých krocích přichází často zkouška, testík, zda jsme lekci pochopili a naučili se ji používat nejen teoreticky, ale i prakticky.


Život je o sklízení plodů. Sklízejte a při tom si všímejte, co hážete do svého košíčku. Neignorujte to, ale zamyslete se, proč jsou některé plody třeba lehce potlučené či dokonce nahnilé. Ať jste na další sklizeň poučeni a zasadíte příště třeba jinak.



Autor: Tereza Obraz: Monika Luniak