"Všechno se bude opakovat do té doby, dokud to nepochopíš..."
Svým způsobem velmi jednoduchá a prostá věta. Jenže. Ne každý tuto skutečnost chápe a hlavně přijímá. A to můžu opravdu ze svých sezení potvrdit.
"Proč já stále přitahuju jedny a ty samé kretény?" Opravdu... Toto bylo nedávno vyřčeno na jednom z mých sezení.
".. možná proto, že je tak nazýváte."
Díky bohu za tuto menšinu, neboť většina se kterými se potkám si uvědomuje, že to, co si do života přitahují jsou pouze a jen jejich minulé ale stále se opakující názory, postoje a reakce. A věta - "na co myslíme, to si přitáhneme" je více než pravdivá. To, jak jsme nastavení, jakou energii a vůni do světa vysíláme se nám vrací jako bumerang. Dřív nebo později se do našeho života opět vrátí.
Ale proč?
Proč musíme zažívat pořád ty samé zkoušky?
Jak většina asi správně tušíte, je to hlavně z toho důvodu, že neustále opakujeme tu jednu a samou chybu. A i když to chápeme, nedokážeme se ubránit podivení, proč jsme stále v tom začarovaném kruhu, ze kterého nám nejde vyjet. Často se, i přes naše pochopení, vzpíráme a odmítáme přijmout fakt, že to, co se nám opakovaně děje v životě, má svůj původ třeba jen v jedné situaci nebo v jednom okamžiku. Tyto opakující se procesy pak jen probíhají v jiných situacích a s jinými lidmi. Zkouška zůstává ale stále stejná.
Pochopit, co je náš špatně nastavený postoj/vzorec/reakce a pracovat na jeho změně. Nejvíce viditelné to samozřejmě bývá v partnerských vztazích, protože právě tam klademe ty největší přání. Aby vše dobře dopadlo. Aby jsme spolu žili šťastně až do smrti. Ale stále zapomínáme na ten fakt, že aby mohl princ s princeznou být, musel překonat nástrahy zlé čarodějnice, utkat se s drakem nebo jít pro princeznu až na kraj svět. Zadarmo jejich šťastný vztah nebyl. A to je důležité si uvědomit.
Miluju citát, a jednou za čas ho zde potřebuji sdílet, "láska je umění" od Ericha Fromma. Ten se ve své knize Umění milovat zabýval tím, jak láska nepřichází stylem "našla jsem toho pravého", ale spíše "našla jsem toho, s kým jsem ochotná a i on se mnou na našem vztahu pracovat, protože to je opravdová láska. Ne to, že to zabalím, když po pár pádech nedostanu to, co chci." A asi jak opět tušíte.. Něco já sama dělám špatně. Možná, a to bývá nejčastější, jsem nastavená tak, že si přitahuju partnery, kteří si mě neváží a nejsou ochotni se mnou na vztahu pracovat. A proč? Jednoduše z důvodu, že ani já sama sebe si nevážím a přitáhnu si do svého života stejně nastaveného jedince. Nebo také proto, že velice rychle vztahy vzdávám a nedochází mi, že si možná moc idealizuju něco, co ale vůbec neexistuje.. přesně řečeno bez práce neexistuje."
Abychom mohli mít šťastný a spokojený vztah, a to s kýmkoli, měli bychom si do sebe uložit, že ta spokojenost není na druhých, ale pouze na nás. Že pouze a jen my jsme zodpovědní za své vlastní štěstí. A je to těžké přiznání. Velice těžké... Ale jakmile toto opravdu vědomě pochopíme, nebudeme už ve svých vztazích tolik bojovat. Naše dosud prožívaná bezmoc odezní, neboť budeme vědět, že za to nemůže ten druhý, ale pouze my sami. To jak si to nastavíme, tak podle toho i budeme žít. A věřte, že vědomí - je to pouze a jen na mě, je neuvěřitelně osvobozující.
Takže ne hledat chybu ve druhých, ale v sobě... I když to zní krutě, je to tak. Chyba je pravděpodobně někde hluboko uvnitř nás... Tím neříkám, že druzí jsou bez chyb. Nejsou. Ale my si vždy přitáhneme toho, kdo má buď ty stejné chyby jako my, tedy stejné reakce a postoje, nebo ty, kteří zrcadlí opačným chováním něco, co děláme špatně. Dělám všechno pro druhé? No nepřitáhnu si toho, kdo mi za to bude děkovat a vážit si toho. Ne. Přitáhnu si buď extrém v podobě člověka, který mé dobroty zneužije nebo toho, který bude stejně dobrotivý hlupák jako já. Jedině tak ze svých chyb poučím.
Někde v minulosti jsme totiž udělali chybu, kterou ale se stále stejnou pravidelností přenášíme z jednoho vztahu do druhého... Narážíme na podobné ne-li úplně totožné překážky, na podobně rychlé pády nebo na dlouhodobé zmírání... Obviňovat druhé můžeme klidně i celý život 🙂, ale tyto lekce pak nikdy nebudou pochopeny. Natož abychom se jich zbavili.
"Všechno se bude opakovat až do té doby, dokud to nepochopíš..."
Smysl této věty je nám cyklicky předkládán ať už osudem nebo vyšší mocí... Kdo ví :). Důležitý je však záměr, abysme to byli právě my, kdo porozumí příčině a bude schopen ji změnit ve svém důsledku... Protože pokud to nepřijmeme napoprvé, dostaneme druhou, pátou, desátou a klidně i dvacátou šanci k tomu, abychom to pochopili. Nejdřív přijde Karel, pak Pepa, Honza, Míra a takhle to může jít do nekonečna... A proto si všímejme. Ne celku, ale detailů. Všímejme si více toho, co se kolem nás děje a kam jsme směrováni. Zaměřme svou pozornost na to, co se nám v životě opakuje. Třeba i sepsáním na papír. Ale hlavně - zbytečně neanalyzujte, neposuzujte, ale pozorujte. :) Pak máte z velké části VYHRÁNO! :)
Mějte krásný páteční den!
Tereza
Commentaires