Osud nás v životě staví do situací, které navždy změní náš pohled na život. Tou situací mohou být velké přechodové rituály jako začátek školní docházky, první polibek, první milování, dosáhnutí 18 let života, svatba, narození potomka, rozvod či smrt někoho blízkého. Mohou to také ale být situace, které se na první pohled zdají jako malicherné, avšak jejich síla je neskutečná. Po prožití si čehokoli, co s námi zatřese, se věci okolo nás najednou mění a my vnímáme, že už nikdy nic nebude stejné - my nebudeme stejní. Víme to. Něco v nás se pohlo a my se znovu narodili. Stáváme se jiným člověkem.
Thomas Moore ve své knize Temné noci duše, kterou jsem Vám před létem doporučovala, o těchto zásadních životních okamžicích píše. Vyzdvihuje je, opěvuje jejich sílu a zmiňuje se o tom, že kdyby těchto okamžiků nebylo, stáli bychom na místě a náš život by vlastně ani neměl smysl. Lidská bytost je určena k tomu, aby se rodila, rostla a odcházela. Aby se zde učila a poznávala, aby zakusila hloubku svých emocí a pocítila, co je to radost a ale i smutek.
V momentě kdy se proto znovu ocitnete ve stavu, kdy se sami v sobě ztrácíte a máte pocit, že ničemu nerozumíte nebo že už dokonce nemůžete, zastavte se a vzpomeňte si na to, že právě tohle všechno k životu patří. Občasná období ztracenosti, bolesti, ale i stavu, kdy nevidíme žádné světlo na konci tunelu, jsou úplně přirozená a už od nepaměti je toto hledání součástí každého z nás.
V poradně se aktuálně nejvíce řeší vztahy. Toto téma bylo i dříve jedním z těch populárních, avšak nyní je to jiné. Při současných konzultacích se už lidé neptají tolik na to, jak to bude dál s jejich protějškem, ale ptají se, co oni sami se na tomto vztahu mají naučit. Padají otázky typu:
Proč jsem jí/ho měl/a potkat?
Proč mi přišel/la do života?
Co se v tomhle tom celém po mně chce?
To jsou hluboké otázky, které vychází z opravdového uvědomění. Dochází nám, že ani tak nesejde na tom jak to bude dál, ale že podstata toho celého tkví v zamyšlení se nad důvodem setkání s tím druhým. Lidé se obrací do sebe a hledají. Prochází bolestí, ale také neskutečným poznáním, které jim v závěru přináší pocit klidu a přijetí. A i když to nemusí být na první pohled patrné, já z každodenních konzultací cítím, že kolektivně se probuzíme. Přemýšlíme jinak. Vnímáme jinak. Díváme se jinak. A i díky tomu se postupně mění kvalita našeho života. Plno toho musíme opustit a smířit se, avšak víme, že změna, pokud chceme žít v souladu se svým nitrem, je v mnoha směrech již nevyhnutelná.
Autor: Tereza