Hezký den Vám všem! Po delší době jsem se rozhodla, že si opět sednu a sepíšu ucelený článek o období, ve kterém se aktuálně nacházíme a zabrousím i do věcí, které mi přijdou během psaní na mysl. Bohužel nemám na tento typ článků příliš času, nebo spíše to není mezi těmi všemi činnostmi, které mám mojí prioritou, ale dnes mám vyloženě potřebu vylít si srdce :D. Tím myslím si jen tak sednout a psát, co ke mně přichází. Uvidíme, co z toho vyleze. Pokud tyto slova ale právě čtete, asi jsem usoudila, že z toho něco vylezlo a budu věřit, že pro Vás budou tyto slova přínosná.
ROKY 2018, 2019, 2020
Psala jsem už v několika dřívějších článcích, že roky 2018, 2019 a 2020 jsou poměrně zlomové. Nemusí ani tak být z důvodu, že by se zapsaly do dějin pro nějaké své obzvlášť mimořádné události (i když pár by se jich jistě našlo), ale spíše proto, že mnoho lidí mění své postoje a myšlení. Lidé se vlivem situací, které se jim v životě dějí, učí dívat na věci jinak, protože to, co se jim děje je přímo nutí zaujmout jiný úhel pohledu. Někdo své aktuální lekce prožívá skrze své partnery, někdo zase přes děti či obecně rodinné situace, jiní prostřednictvím své práce a financí. Pak jsou ale tací, kteří dostávají zabrat ve všech svých životních oblastech, a troufám si tvrdit, že dle vypozorování je to aktuálně nejčastější skupina mých klientů. Padá to u nich všude. Začne to partnerskými neschody, pak to pokračuje změnami v práci, snížením platu, stěhováním a končí to zdravotními problémy, které už jsou pouze vyvrcholením toho všeho, co si člověk ne během několika let, ale během pár týdnů a dnů zažívá. Změny jsou v těchto rocích obrovské a mají mnohem markantnější přesah než tomu bylo například před 3-4 roky. Dříve byly konzultace volnější, klienti přicházeli především z důvodu poznání své osoby, hledání svého poslání, nalezení nějakého svého smyslu života, pochopení kam to celé jejich bytí vede. A teď? Teď tak 98% přichází s potřebou nalezení ideálního řešení jejich zrovna prekerné situace. Ale je vůbec správné řešení?
MOŽNOST VOLBY NEBO PEVNĚ DANÁ CESTA?
Existuje mnoho názorů na to, zda máme životní cestu danou nebo si jí sami tvoříme. Někdo tvrdí, že máme možnost volby ve všem, co chceme a děláme, hodně lidí je zase toho názoru, že osud je dán a tečka. Osobně si myslím a vždycky jsem v sobě měla tento pocit hluboce zakořeněný, že je to všechno tak napůl, že pravda je někde uprostřed. Podle nativního horoskopu, tedy postavení planet, když se Vaše duše narodí sem na Zem, můžeme vidět, že mnoho věcí je dáno. Že tato duše si má zažít rozvod, úmrtí dítěte či těžké dětství. Má to zapsané ve svém osudu a situace se prostě tvrdě odehrají i kdyby se stavěla na hlavu. Mnoho věcí je opravdu neměnných a duše si je musí jednoduše prožít. Pak jsou situace, které si duše také musí prožít, nicméně je možnost zmírnit jejich dopad. A to především v případě, že je duše vědomá a učí se na věci dívat jiným úhledem pohledu. Za snahu jí bude povoleno, aby nebyl dopad tak bolestivý. Jednoduše to pro ní nebude taková ťafka. A pak jsou situace, ve kterých máme možnost volby. Zda si necháme ujít tuto pracovní příležitost, zda dovolíme nechat utéct tohohle skvělého chlapa, zda budeme pít alkohol natolik, že se z nás stane alkoholik. Nebo zda dovolíme, aby nás partner mlátil, i přes to, že to v osudu vůbec není.
Na svých sezeních se prostřednictvím horoskopu zaměřuji především na to, co člověk může změnit. Mluvím o věcech, které nemusí být až v takovém extrému, ale dají se zmírnit. Povídám klientovi o situacích, které nemusí nastat, ale mohou, pokud bude tímto stylem života dál žít. Pokud umožňuje jeho situace možnost volby, hovořím vždy o několika cestách a řešeních, která se mu nabízejí. Je pak na něm, kudy půjde, proto nemůžeme říci, že existuje špatné řešení. Neexistuje. Každý jde přesně tudy, kudy je na to nastavený, tedy jde přesně tam kam sahá jeho uvědomění a pochopení. Tedy člověk dělá vždy tak, jak zrovna nejlépe dokáže, a to je vždy ta správná cesta.
O čem nemluvím jsou věci, které se nevyhnutelně stanou a nejsou zrovna 2x "příjemné", navíc s nimi člověk nic neudělá, nezmění je. Takže to, že je bude dotyčný dopředu vědět vůbec ničemu nepomůže. Neřeknu mu, že mu za týden zamře babička, protože s tím nic neudělá. Také mu nebudu povídat o tom, že se za 3 roky rozvede i přes to, že se mě ptá, zda vztah vydrží. O některých věcech se mluvit nesmí, protože člověk si je musí prostě prožít bez vědomí toho, jak to dopadne.
A tím i odpovídám hromadně na častou otázku klientů na sezeních. "Zda jsem ty věci minule/tenkrát na sezení věděla a proč jsem to neřekla." Z velké části věděla, ale nemohla jsem to říct, z výše napsaných důvodů nebo nevěděla, aby nebyla informace vyzrazena. Ale v často případech jsem tuto právě odehranou budoucnost věděla. Také se mě klienti často v tomto období ptají, a tím opět navážu na výše zmíněné, co dělat, když nic nevychází. Když se vše hroutí jako domeček z karet a jsme donuceni stát a koukat jak náš pečlivě postavený domeček spadl. Zní to možná trochu utopisticky, především v těhle situacích, kdy koukáme na ruiny dříve krásného a vysněného domu, ale důležité je se v první řadě zastavit a zaměřit se na svůj postoj. Podívat se na situaci z výšky a připustit si, že se po nás chce nějaká změna. A že máme možnost volby. Že tady teď záleží na nás. Buď poděkujeme a začneme jednat nebo budeme brečet a stěžovat si. Jaký postoj si vybereme? To záleží jen na nás. Ne na kartářce, ani na astrologovi, ale na tom, komu se ten domeček zbořil. Já, v roli směřovatele, můžu jen uvnitř sebe doufat a držet všechny palce co mám, aby si klient vybral tu první možnost, protože o tom ten život je. Ne o zhroucení se, ale o vděčnosti a uvědomění si koloběhu životu, který nás vede dál.
Hezký zbytek dne,
Tereza