Žák stále nechápal. Vždycky, když narazil na nějaký problém, byl celý nesvůj, klesal na mysli, a dokonce se ho zmocňovalo zoufalství. Učitel mu však neochvějně říkal stále totéž: "To je v pořádku, je to dobré."
Často se ptal sám sebe, zda je možné, že by se učiteli nikdy nic nepříjemného nestalo, nebo zda je učitel takový šťastlivec, že... nemusel nikdy překonávat žádnou nepřízeň osudu. Stále slyšel jen to klidné: "To je v pořádku. Je to dobré."
Jednoho dne už se neudržel a zeptal se přímo: "Tobě se nikdy nestalo, že ses dostal do situace, s níž sis nevěděl rady? Nechápu, že můžeš stále jen říkat, že je všechno v pořádku, jako kdyby tě nikdy nic nepříjemného nepotkalo." Učitel se pousmál a řekl: "Ale ano, všechno je v pořádku." "Ale jak to?" ptal se překvapený žák.
"Protože když nemohu nějakou situaci vyřešit zvnějšku, vyřeším si ji uvnitř změnou svého postoje. Žádná lidská bytost nemůže mít pod kontrolou všechny události nebo okolnosti, ale může se naučit kontrolovat svůj postoj k nim. Proto je pro mě všechno v pořádku, všechno je dobré."
I když je v okolním světě mnoho problémů, ty největší máme často v sobě. Přestože ve vnějším světě mohou existovat nedobří nebo nepřející lidé, nejhorší nepřítel sídlí v naší mysli. Můžeš-li nějakou situaci změnit k lepšímu, změň ji, ale pokud to není možné, změň svůj postoj k ní a snaž se zachovat si duševní rovnováhu.
Krásný sobotní den!
Autor: Ramiro Calle - Himalájské příběhy