Zdravím všechny u dnešního večerního článku o svátku zvaném Litha!
O Lithě se můžete aktuálně dočíst mnohé. Na internetu běhá spousta skvělých článků na toto téma, které není jen tak ledajaké. Je to období příležitostí a možností naplnit své sny a přání a já Vám dnes přináším svůj osobní pohled na tento svátek, tak jak tento silný den vnímám já.
Litha, tedy období ohlašující přicházející letní dny, je narozdíl od protilehlého svátku Yule, který ohlašuje zimní slunovrat, otevírající se možnostem. S Yulem, kterého slavíme většinou 21. nebo 22.12. se zavíráme do sebe, dovnitř a zkoumáme sami sebe. Jsme nuceni hledat odpovědi a přemítat nad svým životem a nemáme potřebu své myšlenky s nikým sdílet a rozebírat. Pouze sami se sebou, reflektovat. S Lithou je to opačné. Je to období, kdy máme jít naopak ze sebe ven. Nezavírat se do své bubliny, ale vyjít z ní a spojovat se s druhými. Spojovat se s lidmi a sdílet s nimi své životní příběhy a obohacovat se navzájem. Protože ti lidé vedle nás, známí nebo neznámí, mají stejně tak jako my svá trápení, problémy, svůj osud. Jsou stejně jako my hledají lásku, pochopení a chtějí být ve svém životě šťastní a dělají jak nejlépe umí, aby tohoto štěstí dosáhli. A právě Litha je o oslavách, o propojení se se všemi kolem nás, je to nejšťastnější den v roce, který nás nabádá obdivovat krásu našeho světa a sdílet ji s druhými. Nenechávat si radost pro sebe, ale rozšířit ji a zvětšit spolu s ostatními. Užívat si tu nádheru kolem. Také druhé inspirovat svým pohledem na svět, ukázat jim možnost i jiné cesty, jiného pohledu, který pro ně může být významný, a naopak. A toto propojení platilo především pro ženy. Typickým živlem totiž tohoto svátku je voda, element emocí a pocitů. Pořádaly se různé ženské kruhy na podporu ženství, kdy ženy mezi sebou sdílely své příběhy a podporovaly se navzájem. Bylo zde velmi důležité spojení mezi matkou a dcerou.
SLAVENÍ LITHY
Litha je nejdelší den v roce, čas s nejdelší dobou slunečního svitu, který je už od nepaměti uctíván všemožnými národy a přírodními kmeny. Tento den je vrchol moci boha světla, který od oslav Lithy slábne a pomalu se připravuje na svůj odchod. Z toho důvodu se na jeho počest zapalovaly k večeru velké ohně, které posilovaly teplo a světlo letních dnů a vyjadřovaly velký dík za slunce a světlo při jarních setbách a obdělávání půdy pro dobrou úrodu. Přes ohně se různě skákalo, tančilo, oslavoval se čas lásky, ale také společného sdílení, vděčnost za život. Večer byl kromě tradičních ohňů i typický magickým věštěním. Zjevovala se nejen budoucnost, ale i se věřilo, že se otevírá brána mezi světy a naši zemřelí sestupují za námi na Zem. Lidé si tehdy vyprávěli příběhy, že je jejich zemřelí přicházejí potěšit svou přítomností a připomenout jim, že ten "druhý" svět není tak daleko jak si myslí. Je součástí toho ve kterém aktuálně žijí. Našim blízkým zemřelým se také předávali vzkazy s přáními a touhami, prosilo se o to, aby jejich přání vyslyšeli a pomohli jim. Věřilo se, že právě naši milovaní, kteří již museli odejít, protože se jejich čas naplnil, k těmto prosbám přihlédnou a pomohou s jejich splněním.
Typické také bylo sbírání bylinek, které se pak nad rozpálenými ohni chvilku podržely, aby měly silnější účinky v léčení zranění, ale také se zavěšovaly do světnic pro ochranu. Sbírá se především třezalka, heřmánek, plavuň, arnika, měsíček, bezový květ, řebříček, čistec, sporýš, lopuch, kmín, divizna, popenec, mochna či kapradí. Důležité ale je, aby jich bylo dohromady devět a sbírat by se měly na devíti různých místech. Často se doporučuje tyto bylinky sbírat právě až o Svatojánské noci, která spadá na noc z 23.6. na 24.6. a která je taktéž velmi magická, řekla bych, že v některých ohledech dokonce magičtější než samotná Litha.
Tak ještě jednou krásnou Lithu, mějte pohodový večer!
Autor: Tereza