Dnes si dáme tak trochu astronomické a mytologické okénko. Pěknou sobotu Vám všem, kdo čtete dnešní řádky! Nacházíme se v období, které si troufám tvrdit, že se zapíše do historie lidstva. Příchod nové doby vnímáme všichni, kdo v tomto systému fungujeme.
Jak se na toto celé dívá astrologie a dnes i trochu mytologie?
Algol je poměrně známá hvězda. Je druhou nejjasnější v souhvězdí Persea. Její svit je výrazná červená, což z ní v dávné minulosti činilo výjimečnou hvězdu. Zároveň byla v dřívějších dobách významná i tím, že u ní byla, jako asi u první hvězdy, pozorována proměnnost, tedy změna jejího jasu. U Algolu probíhá tato změna jasnosti přibližně každé 2 dny a 20 hodin. Našim dnešním astronomům a astrologům to už dnes nepřijde nic zvláštního, takových hvězd, které mění svou jasnost je několik, ale pro staré národy v tom bylo něco strašidelného a magického. Mezi lidmi kolovaly příběhy, že ta mrkající hvězda je hlava nějaké příšery, nejspíš známé Medúsy, a kolem té hvězdy si pak utvořili souhvězdí Persea, hrdiny, který Medúsu zabil.
Stějně jako Řekové na hvězdu nahlíželi Arabové, kteří tuto „blikající hvězdu“ nazvali Ras al Ghul, což v překladu znamená ďáblova hlava. Nicméně Řekové a Arabové nebyli jediní, kteří tuto hvězdu pozorovali a o které tvrdili, že nevěstí nic dobrého. Ve staroegyptských spisech nalezneme zmínky o této hvězdě také. Když se rozluštilo egyptské písmo tedy hyeroglify, zjistilo se, že staří egyptští astronomové její fáze pozorovaly a zapisovaly. Vytvořili jakýsi kalendář, který poukazoval na to, že když byla Algol ve své silné fázi, děly se převážně něšťastné události, které se později zapsaly do dějin pro svou neochvějnou sílu, kterou můžeme přirovnat spíše k zuřící vichřici než k poklidné chvilce na prosluněné louce.
PŘECHOD PŘES HLAVU MEDÚZY
Říká se, že když „přecházíme přes hlavu Medúzy“ nebo také dle Arabů přes ďáblovu hlavu, dějí se silné situace, které mají pro lidstvo nezaměnitelný dopad. Nemusíme tento dopad cítit ihned, ale později, až se za nějaký ten pátek budeme ohlížet zpět, zjistíme, že právě tady to všechno začalo.
Minulý pátek, když vrcholil Úplněk v zemském Býku stála tato hvězda stálice s Úplňkem v konjunkci. Co to znamená? Velké buď a nebo – buď extra skvělé příležitosti a možnosti nebo s trochou přehánění ďábelské plány, které se začínají realizovat.
Jenže jak už jsem napsala výše – pokud se nepodíváme více do hloubky, nezjistíme si skutečné informace, které se ukrývají kdesi pod prahem a lidskému oku jsou skryty, nemáme šanci tyto provázky, na kterých jsme se ocitli odhalit.
Musela jsem se smát, když mi proto na toto období vypadla karta Ďábel. Zcela koresponduje s tím, co cítím, že se ve vzduchu odehrává. Přece jen.. „když nejde táhnout za jeden provaz, postavme je proti sobě, oni se zabijí navzájem.“ Nic co bychom z historie neznalI. Pouze se vyměnili postavičky, koncept zůstává stejný..
KVADRATURA
SATURNU A URANU
To co vysílá však ještě silnější energii do vzduchu a na základě které se odehrává celé divadlo, je vliv Urana a Saturnu a jejich vzájemný kvadrát – tedy laicky přeloženo jako souboj.
Kvadratura mezi planetou pořádku a řádu a mezi planetou, která zastupuje změnu a reformaci vytváří opravdu pěknou atmosféru. Bojují proti sobě staré systémy fungování a proti nim stojí již připravená „novota“, která se dere do popředí všemi možnými způsoby. Saturn, který má rád, když se držíme hezky při zemi a neriskujeme, se brání zuby nehty, kdežto Uran touží po novém pořádku, který se snaží jakoukoli skulinkou prosadit.
Stará vláda x nová vláda,
vídání se fyzicky x vídání se skrze počítače a mobily,
fungování v zaběhnutém pořádku x fungování v nových podmínkách.
Do toho aktuálně Jupiter v reformačním a svobody chtivém Vodnáři v kvadratuře na Mars ve vodním Štíru představující manipulaci, pomstu a ty nejhorší způsoby „likvidace“ a dosáhnutí svého. Emoční labilita se nerozjíždí jen ve společnosti a v systému, ale možná i v našem světě vnitřním. Musíme se udržet co nejvíce na zemi, chce se po nás vyvinout mnohem větší úsilí ubránit se tlaku, který je všude kolem nás a který se zároveň i tvoří v nás. Uzemněme se, najděme pevné místo, na kterém budeme stát stabilně a neochvějně.
Příroda, ve které probíhá stejný koloběh již po tisíciletí a jeho neměnnost a zároveň známá měnnost, otevírá svou náruč pokaždé, když o to požádáme.
Přeji Vám krásou sobotu!
Autor: Tereza
Comments