NOVOLUNÍ V RAKU (25.6.2025, 12:31 hodin)

Dobré středeční ráno! Dnes, přesně ve 12:31, nastává jedno z nejjemnějších a zároveň nejhlubších Novoluní celého roku. Slunce i Luna se potkávají ve znamení Raka, v jeho úplném začátku, na 4. stupni. To nás vede k otázkám typu co je opravdu pro nás domovem a kde ten domov je, jaké máme vztahy v rodině, jak máme zvědoměné rodové vzorce či jaké máme vztahy ke svému nitru.

Rak je totiž znamením bezpečí, citové blízkosti, rodinných pout a našich nejranějších vzpomínek. Všechno, co skrze něj přichází, se dotýká toho nejhlubšího v nás - naší duše.

Tohle Novoluní zesiluje přítomnost Jupitera – planety expanze, víry a hojnosti. Tenhle vliv nám připomíná, jak moc je důležité znovu věřit že i bez stabilních kořenů nebo klidného dětství, můžeme kdykoliv v průběhu života si ten SVŮJ DOMOV znovu vytvořit. Že to jde. A že domov, který si jako dospělí vytvoříme, nemusí být dokonalý, ale měl by být hlavně autentický. Měli bychom cítit, že tam jsme sami sebou. Že v sobě jsme sami sebou a že tím pádem nemusíme nikomu nic dokazovat, za něco se rvát nebo přehnaně ukazovat, kdo jsme. Stačí, že to budeme vědět my sami.

Luna je v Raku doma – proto když se Měsíc setká s tímto znamením právě v Novoluní, děje se něco jako citový restart. Je to okamžik, kdy se potřebujeme sami sebe zeptat:

Co teď opravdu potřebuju? Co mi udělá dobře?

Z astrologického pohledu se sice tohle novoluní odehrává „jen“ v Raku, ale zasahuje nás daleko hlouběji. Mars ve znamení Panny vytváří pozitivní aspekt na Saturn i Neptun a to je velmi zajímavé. V praxi to znamená, že emoce se propojují s tělem. Co nevyventilujeme, to můžeme cítit tyto dny v břiše. Co nevyslovíme, to se ozve bolením v krku, co dlouho potlačíme, se projeví na spánku či energii. A naopak – co si dovolíme procítit, to se může začít léčit. Klid, dotek, voda, pobyt doma, teplo, světlo svíček, dobrý čaj nebo upečená bábovka – tohle všechno může být léčivým lékem.

Tahle konstelace je o návratu k sobě. O návratu zpět domů. A možná právě díky téhle své znovu nabité citlivosti, kterou nebudeme brát jako překážku, ale jako kompas ukazující nám co chceme žít a co ne, si konečně dovolíme pustit to, co už v sobě nechceme nosit - bolest, minulost či minulá přizpůsobení.

Tak si udělejme tyto dny prostor. Na sebe, na to, být jen v tichu, nikam nechvátat a jen pomalu s těmi všedními dny plout. Nepotřebujeme nic dokazovat. Stačí jen být. S tím, co je. Protože právě to „jen být“ je ten největší dar, který si můžeme o tomto Novoluní dát.

Autor: Tereza