O NOVOLUNÍ
Když nastane Novoluní ve znamení vodních Ryb, uzavíráme období posledního jednoho roku. Podle astrologie totiž rok nekončí Silvestrem, ale přesunem Slunce do Berana, které proběhne tento rok 21.3. Beran jako první znamení zvěrokruhu otevře celý nový cyklus, ale ještě před tím ho musí uzavřít konstelace zvaná Novoluní v Rybách. A ta je právě zítra.
Zítra se budeme loučit se skoro již uplynulým rokem, budeme uzavírat jednu velkou roční etapu a dávat sbohem svému ještě stále „starému já“. Tématem tyto dny, protože Novoluní vždy působí několik dní před a několik dní po, je pouštění vzorců, podle kterých jsme uplynulé měsíce fungovali a naladění se na něco nového.
TÉMATA RYBÍHO NOVOLUNÍ
S Rybami, kterým vládne Neptun, planeta snů, fantazie, iluzí, klamů, ale také je Neptun vládce moří, je zesílené naše prožívání. Intenzivněji vnímáme co se v nás odehrává. Co nám vadí, chybí, čeho se nám nedostává, a čeho máme i naopak dostatek a jsme za to vděční. S Rybami jdeme až na samotné „dno“ a vytahujeme ty nejniternější emoce, které v sobě máme. Proto je to i čas, ve kterém bychom si měli vyhradit prostor na sebe, aby nám zvědomění všech našich pocitů šlo lépe. Máme totiž tyto dny velkou šanci pochopit co v nás všechno je, a z čeho to pramení. Jednoduše naše pocity a emoce jsou otevřené naplno, dokážeme se lépe vcítit a naladit na energie.
Vzhledem k tomu, že se Rybami pohybuje i planeta Saturn, jsme schopni se i více naladit na duchovní práci. Na potřebu pochopit své vzorce a tak se obracíme na nejrůznější průvodce a využíváme techniky, které nám pomáhají zvědomit si své já. Také se témata mohou dotýkat naší finanční hojnosti. Jak nakládáme s penězi, zda jsme praktiční, zda si ale umíme dopřát a vydělat na to, co chceme.
Novoluní v Rybách je především čas, který nám dává možnost nahlédnout do sebe a zjistit podstatu toho, co v nás je. A pokud nevíme co s tím, co v nás je, pokud nevíme, co se svým životem, cítíme se bezradní, ztrápení, unavení, nezavírejme si dveře k pomoci. Jděme naproti tomu, co nám pomůže. Ryby mají někdy tendenci schovat se do své bubliny a přečkat to. Jsou období, kdy je důležité se do sebe zavřít a počkat až emoce přejdou. Máme ale rok akce. Rok, kdy se po nás chce věci řešit a nenechávat je vyhnít do doby, kdy už bude pozdě.
K NÁM ŽENÁM (MDŽ):
A potřebuji ještě dodat jednu věc – opožděně nám všem ženám přeji všechno nejlepší k našemu dnu, který včera byl. Chodí ke mně stovky, možná to už bude i přes tisíc, žen. Za těch x let jsem měla možnost poznat jak my ženy jsme úžasné. Kolik síly v sobě máme, lásky, mateřskosti, ale i ohnivé vášně. Každá žena má svůj vlastní příběh, témata, bolístky, naprosto každá touží, ať si to chceme přiznat nebo ne, po lásce. A nemyslím tím lásku partnerskou, ale lásku k sobě, která bohužel u mnoha žen chybí. A mě, nejen v poradně, ale i když jdu po ulici, nejvíce mrzí pohled na ženy, které nemají sílu a energii jít a pomoci sami sobě. Chtějí se mít líp, cítí, že potřebují, aby už se konečně stalo něco, co jim dodá do života šťávu, ale ono se pořád nic neděje…
My ženy máme přirozenou úžasnou schopnost pomáhat druhým. Co ale pomoc sobě? Kde je tenhle typ lásky? Ten pro náš život nejpotřebnější? Protože od této lásky se vše odvíjí. V minulých generacích slova jako sebeláska či milování sama sebe neexistovala. Naopak. Bylo to považováno za sobectví, za něco, za co by se žena měla stydět. A proto je mnoho žen ztrápených a neví co s tím. Čekají, že přijde něco, co je zachrání, ale ono se nic neděje. Proč? Protože je osud tlačí, aby na to přišly samy. Aby v sobě zažehly oheň, který je možná už několik let uhašen. Aby udělaly rozhodnutí. Ne jít na jógu, aby si něco odškrtly a pak se vrátily zase do své ulity s pocitem, že něco udělaly a ono furt nic. Ale aby se opravdu rozhodly. Mít se dobře a udělat pro ten pocit cokoliv. A je to těžké. Někdy velmi těžké, protože mnoho žen tenhle pocit lásky ani neznají. Možná bylo jejich štěstí odvíjeno od někoho, ale nikdy ne od nich samotných. A tak se ke mně některé tyto ženy opakovaně vrací a za dobu několika let je mnoho z nich pořád na stejném místě. A přitom stačí tak málo. Ne jít na jógu. Ani ne jít malovat obrazy nebo chodit si sednout na skleničku. Ale opravdu se rozhodnout. V sobě. Udělat pevné rozhodnutí sami se sebou, že budete zkoušet tak dlouho, dokud se ten pocit „to je ono“ nevytvoří. Někdy je to totiž opravdu cesta a zažehnout v sobě svůj oheň, trvá. Ale dřív nebo později se to vytrvalostí povede.
Držím nám všem ženám palce, abychom pečovaly o svůj oheň a nenechaly ho nikdy uhasit. A též přeji hezký novolunní večer!
Autor: Tereza