PÁLENÍ ČARODĚJNIC, BELTAIN, FILIPOJAKUBSKÁ NOC, VALPURŽINA NOC

Krásný úterní den!

Dnešní příspěvek budu věnovat povídání o poslední dubnové noci, po které přijde první květnový den. Tato noc byla už od pradávna nazývána magickou, dříve chápána hlavně jako přechod do světlejší poloviny roku. V průběhu dějin na ní bylo ale různě pohlíženo, takže k ní patří i několik pojmenování. V dnešní době jí známe především jako "Pálení čarodějnic". Byl to však vždy tak příjemně slavený svátek jako dnes?



BELTAIN

Den 30. dubna byl v době starých Keltů nazýván jako Beltain nebo také Beltine, slavený na počest keltského boha Belena a také na oslavu ohně a léčivých vod. Beltine v překladu znamená zářící oheň či Belenův oheň. Tento svátek za doby keltů a germánů označoval příchod světlé poloviny roku a platil za jeden z nejvýznamnějších svátků celého roku. Hlavním úkolem byla oslava plodnosti a lásky, na což dobře navazoval 1. máj – svátek milostných her. V tento den se oslavoval příchod jara, tepla a zrození. Lidé se připravovali na to, že budou po zimě zase hospodařit na poli. Zapalovaly se proto velké ohně, které měly symbolicky očistit lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně na návrších měly také ochranný smysl. Tato noc byla vždy považována za noc magickou a velice silnou. Lidé věřili, že se v tento čas slétají čarodějnice a jiné „jedubaby“ na čarodějnický slet – SABAT, kde se pak za hluboké noci prováděly nejrůznější rituály. Večer vždy byla zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizoval hranici mezi temnou a chladnou, světlou a teplou částí roku. Kolem ohně se pak tančilo a zpívalo.



VALPURŽINA NOC

Poslední noc v dubnu se také nazývala VALPURŽINOVOU NOCÍ, podle svaté Valpurgie (patronka čarodějnictví), podle které vzniklo zase nové a další chápání tohoto svátku. Svátek byl najednou více chápán jako noc, kdy se shromažďují ke svému sabatu čarodějnice a jiné ženštiny obdařené magickou mocí. Zde je patrný, pro středověkou církev typický, posun od obecně zlých sil směrem k čarodějnictví, které provozují padlé ženy, které můžou překazit jen ženy mravné, zbožné a poslušné. Během Valpuržiny noci čarodějnice na svém shromáždění tančí, hodují a radují se ze všeho zlého co napáchaly. Poté se rozejdou či rozletí na košťatech po okolí, aby škodily lidem dobytku i budoucí úrodě. Úkolem každé "správné hospodyně" bylo od nekalostí čarodějnic a ďáblů ochránit sebe, svou rodinu i hospodářství (křížem nad dveřmi a svěcenou vodou).



FILIPOJAKUBSKÁ NOC


Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem křesťanskou symbolikou vedl k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby jejich význam pohanský rituál zastínil. Odtud vychází i pojmenování filipojakubská noc.



PÁLENÍ ČARODĚJNIC


Pozdější výraz „pálení čarodějnic“ vznikl až po období inkvizičních procesů, které byly prováděny od konce 15. až do 17. století. Masovost procesů, souvisela s proměnou vesnice na sklonku středověku. Už nebyla kolektivem navzájem na sobě závislých lidí, nýbrž souborem individualit, které svůj individuální neúspěch připisovaly nečistým silám. V existenci čarodějnic věřil i Martin Luther a jiní reformátoři. Proti čarodějnictví bojovali též ohněm. V době největšího štvaní proti čarodějnicím neušel pronásledování žádný věk nebo stav. Pravidelně se vytvářela tzv. střediska čarodějnictví, situovaná zvláště do horských oblastí. V této době docházelo k hlubokým sociálním konfliktům, kdy se lidé od sebe odcizili a začali se z vesnic stěhovat do měst. Pro tuto situaci tak byla příznačná anonymita a odcizení, které vedly ke strachu a panice, kterých bylo zneužito i v případě honu na čarodějnice. V 16. století, kdy pak docházelo k mnoha katastrofám a neúrodám kvůli změně klimatu vyvolalo v lidech beznaděj z bídy a zdražování. To proto může částečně osvětlit, proč běsnění vůči čarodějnictví dosáhlo takové míry. Jako první pak toto pronásledování čarodějnic zastavila Marie Terezie. I dnes však kvůli obvinění z čarodějnictví dochází, a to například v subsaharské Africe, v Indii nebo na Haiti.


Celou historii tohoto svátku zná dnes už málokdo. Většinou si tento svátek spojíme například s již zmíněnými inkvizačními procesy nebo knihou "Kladivo na čarodějnice". Některé zvyky, jako například magické rituály, sbírání bylinek při měsíčním svitu nebo očišťování domovů od zlých sil, se však zachovaly do dnešních dnů.


Užijte si dnešní večer!

Autor: Tereza

Telefon

+420 776 345 235

© 2018 TB Astroporadna

© 2018 by Vaše strategie