Moc Vás všechny zdravím! Nacházíme se v Bílé sobotě, dnu, ve kterém se do ruky vzaly opět uklízecí pomůcky a bílilo se tak, až bylo všude bílo. :-) Někdo název bílá odvozuje právě od úklidu - muži tento den bílili svá stavení, vymalovávaly se světničky, někdo zase od toho, že hospodyňky pekly a jejich ruce byly celé od mouky.
Správný význam názvu "bílá" je ale opět v křesťanství. Ve středověku tento den pokřtívali novokřtěnce, pohany, kteří přešli ke křesťanství. Tito nově pokřtění na sobě museli mít bílé roucho, jako symbol čistoty a novoty.
Sobota se jinak nesla ve znamení příprav na Kristovo zmrtvýchvstání, které znamenalo pro křesťany klíčový okamžik symbolizující novou naději a radost. Páteční ticho tak vystřídalo opětovné zvonění kostelních zvonů, hudba a zapálené ohně. Rozdělávání ohníčků se přineslo především od Germánů a Keltů, kteří u ohňů tančili, radovali se a uctívali život. Církev tyto obřady s ohněm chtěla nejprve vymýtit, bohužel se jí to nepodařilo, a tak, jak už to u církve bývalo vždy zvykem, si tyto zvyky převzala a začala je vydávat za své. Při pátečních bohoslužbách se proto rozdělával před kostelem oheň a od něho se zapálil tzv. paškál - velká svíce, která přenesla oheň do kostela. Od ní si zapalovali svíčky věřící. Na Bílou sobotu se dělalo mnoho zvyků, dochovaly se však pouze ty církevní. Obecně se na bílou sobotu bílilo a lidé se chystali se na Boží hod. V tento den se také vařily veškeré sváteční pokrmy, pekly se mazance a beránci. Chlapci pletli pomlázky z vrbového proutí, děvčata zdobila vajíčka a pomáhala s pečením. Ukončením bíle soboty se také završil půst, proto večerní oslavy byly u pohanů vskutku bohaté. Užívejte dnešní den!
Autor: Tereza