SVATOJÁNSKÁ NOC (23. - 24.6.2026)
- před 1 dnem
- Minut čtení: 5
"Milý Jene, svatý Jene prosím Tebe poníženě -
- pověz Ty mně sám za koho se vdám."
Svatojánská noc - velmi významná noc pro všechny bylinkářky a léčitele, která je již po několik staletí právem pokládána za jednu z nejmagičtějších, ne-li nejmagičtější noc v celém roce.
Její síla tkví především ve víře v magii a léčivé síly, kterými je tato noc opředena a která vábí každého, kdo se zajímá o bylinky a přírodní poklady. Pohodlně se usaďte, dnešní článek bude opět o trochu delší.
Svatojánská noc předchází svátku narození Jana Křtitele, kazatele, který se narodil pouhých 6 měsíců před Kristem jeruzalémskému knězi Zachariášovi a Alžbětě, příbuzné Panny Marie. Když mu bylo 30 let, stal se poustevníkem a u řeky Jordán vyprávěl lidem o důležitosti víry. Předpověděl také příchod Krista, jako člověka, který přijde s novou vírou a přinese do světa lásku a pochopení. Vliv Jana Křtitele sílil, slova, která pronášel, putovala mezi lidmi a dostala se až k tehdejšímu králi Herodesovi Velikému. Ten ze strachu před příchodem Ježíše nechal v Betlémě vyvraždit všechny malé chlapce. Jeho nástupce Herodes Antipás si vzal manželku svého zesnulého bratra Herodiadu, to však Jan Křitel kritizoval jako nemorální. Tím se samozřejmě znelíbil, především Herodiadě a ta se postarala o to, aby mu byla sťata hlava. Domluvila se se svou dcerou Salome, která svému nevlastnímu otci zatančila tak svůdně, že jí unáhleně slíbil, že Jana Křtitele nechá popravit, což se nakonec opravdu stalo. Jan Křtitel byl známý především zavedením "pokřtění" (tehdy v řece Jordán), proto se mu říká Křtitel, ve kterém pak pokračoval Ježíš. Toť k církevní historii tohoto svátku, které nese jméno po tomto známém světci.
Přírodní kmeny a kulty ale ještě dříve před zavedením "svatojánská noc" věřili, že tyto dny jsou magické kvůli letnímu slunovratu, jehož světlo ohlašuje příchod léta a má tyto dny převahu nad stíny a temnotou. A to bylo samozřejmě potřeba náležitě oslavit. Církevní svátek Jana Křitele a oslava letního slunovratu se proto postupně spojila dohromady (nebo spíše církev chtěla přírodní pojetí vymýtit, což se jí ovšem nepodařilo), dnes se tyto dny spojují a tvoří jeden svátek. Nejčastějším symbolem oslav byl dříve oheň, který musel hořet nejen před domem, ale i celý den ve světnicích prostřednictvím zapálených svící. Večer se rozpalovaly ohně velké, přes které se skákalo nebo se okolo nich tančilo a zpívalo. Bylo i typické přinášet oběti, takže se do ohňů házely často věnečky nebo samostatné byliny. V některých krajích se zase zachoval zvyk, že se naplnil polštářek mateřídouškou, který se dal pod stůl a na stůl se zase postavil obrázek svatého Jana Křtitele. Rodiče druhý den dětem vyprávěli, že zde byl Jan Křtitel, který si na polštářku odpočinul a zanechal zde jako gesto vděčnosti malé dárky a sladkosti.
A protože jsem pochopila, že Vás zajímá především pojetí bylinek tento den, zkusím Vám napsat to málo co o tomto svátku z tohoto úhlu vím.
Kromě tradičních ohňů, zpěvů a tanců se tuto noc chodilo do lesa a sbíraly se bylinky, které měly dle pověr velmi silnou a čarovnou sílu, snad nejsilnější v celém roce, a proto není náhoda, že se tento zvyk udržel až do dnes. Byliny se tenkrát musely sbírat v předvečer svátku, tedy 23.6. nebo velmi časně ráno v den svátku - 24.6 a říkalo se jim "svatojánské koření."
Jak už jsem psala v článku o Lithě, bylin mělo být devět a trhat se měly na devatero místech. Vyloženě závazné složení bylin neexistuje, protože co jiný kraj, to jiný mrav, avšak nejčastěji se sbírala třezalka, divizna, chrpa, měsíček, mochna, řebříček, jitrocel, heřmánek, plavuň, máta, chrpa, kopretina, milovníček, libeček, arnika, bezový květ, lopuch, ale také mateřídouška, zvonek, čistec, sporýš, čekanka či pelyněk pravý nebo pelyněk černobýl.
S těmito bylinami se pak nakládalo různě. Děvčata, která je sbírala, si je dávala především pod polštář, aby se jim ve snu zjevil jejich vyvolený. Hospodáři s nimi sypaly pole, aby dobře rodilo, ženy hospodářů z nich pletly věnce, které se pak dávaly nad vchod do chlívů. Báby kořenářky bylinky sbíraly především do vaření, k léčení ran a nemocí, ale také k magickým rituálům. Sbírat bylinky se chodilo samostatně, bylo třeba být v tichu a soustředit se na sílu bylinek. Zvlášť významné bylo najít v tento den zlaté kapradí, což nevím, zda se někomu někdy podařilo , nicméně říkalo se, že kdo v lese toto kapradí najde, bude mít moc rozumět zvířatům a stane se neviditelným.
Některé metody se svatojánským kořením byly známé, mnoho z nich si však daná kořenářka držela sama pro sebe a sdělila je často až na smrtelné posteli, protože se věřilo, že když svůj um vyzradí, o schopnost léčit přijde. Je také úsměvné a pro mnohé možné odpudivé, že často se svatojánské rituály prováděly s pomůckami jako mrtvá myš či mrtvý krtek, s různými kamínky, dřívkami nebo také s uvařenými oušky myši. Inu, taková byla opravdová praxe dřívějších kořenářek.
Zaběhnuté bylinkářky také moc dobře věděly, na jaké magické místo mají pro byliny každý rok chodit, byly si jisté tím, že výběr místa je obzvlášť důležitý. Nasbírané bylinky se pak zavěsily "hlavou" dolů", ideálně někde, kde bylo sucho, avšak pozor se muselo dát na přímé slunce, to by bylinkám sežehlo svými paprsky veškerou moc. Po usušení se tyto bylinky schovaly do lenových pytlíčků a každá bylinkářka je pak používala dle své vlastní praxe.
Osobní přípravu bylinek a jejich použití si nechám pro sebe, ale můžu Vám ještě něco málo k nim napsat. Třeba se Vám budou informace hodit, ale jsou to opravdu jen střípky, zbytek si načtěte, byly bychom tu hoodně dlouho.
O BYLINKÁCH
🌿TŘEZALKA
Už ve starověkém Řecku se tato bylinka hojně sbírala a používala. Jako malá, když jsem zkoušela z bylinek velmi často různé mastičky, jsem k těmto rotlinkám měla obzvlášť silný vztah, dnes už vím proč. Dříve se používala k vyhánění zlých duchů, osobně vím, že jsem si jí vždy věšela nad dveře do světnice, aby vstupovaly jen dobří lidé a pokud dobří nebyli, tak aby je třezalka očistila od nejšpinavějších nánosů. Typické je dnes její použití k nervovým úzkostem a depresím.
🌿MĚSÍČEK
I tato bylinka měla hojné využití již v antickém Řecku a Římě a také při raných křesťanských obřadech. Věřilo se, že Měsíček, kterému se přezdívalo různými jmény (sluneční nevěsta, slunečko, nehtík), pomůže od mnoha neduhů. Od bolestí hlavy, po zažívání či jako pomoc pro rychle zahojující se rány. Typické bylo jeho použití i v porodnictví.
🌿CHRPA
Bylinka nepřehlédnutelná pro svou sytě fialovou či modrou barvu k nám přišla z Asie a z jižní Evropy. Typické je její používání pro záněty močových cest a ledvin, ale také pro oční problémy. Typické bylo její použití pro rituály, které měly přivolat lásku.
🌿HEŘMÁNEK PRAVÝ
Heřmánek pravý, který se velmi často zaměňuje s remenecem, používali nejen v antice, ale také již v dávném Egyptě. Heřmánek pro ně byl božská bylinka, kterou uctívali jako zázračnou a používali ji na různé způsoby. U nás zdomácněla jako plevelná květina, což je trochu škoda, neboť její účinky mají opravdu široké uplatnění - přes záněty, bolesti hlavy, břicha, bolest na duši, pro kvalitní spánek, problémy s dýcháním, zánětlivou pokožku a tak dále.
🌿JITROCEL
Jitrocel - bylinka poutníků, kterou můžeme najít na mnoha místech našeho světa a která má taktéž velmi široké uplatnění jako výše zmíněné. Najít ji můžeme v Himalájích, na Kanárských ostrovech, Madeiře, na Islandu, v malé Asii a na dalších místech. Výborný je Jitrocel na játra, střevní trakt, klouby, nebo na imunitu. Z Jitrocele se dělá třeba i výborný med.
Tak, doufám, že nejste příliš vyčerpaní hordou informací z článku, o bylinkách bych mohla psát hodiny, ale pro dnešek to z mé strany stačí. Užijte si Svatojánskou noc, zavěšte si bylinky nad dveře nebo do místnosti, kterou obýváte a nezapomeňte je poprosit o sílu a ochranu. Spojení s bylinkami prostřednictvím prosby a Vašeho díky je základ.
Hezký den,
Tereza
Komentáře