Krásné pondělní ráno, zdravím Vás u týdenní předpovědi!
Protože mi přišlo několik dotazů na e-mail a do zpráv zde na facebooku ohledně koronaviru a toho co se aktuálně děje, rozhodla jsem se, že něco málo o tom napíšu. Nechtěla bych se nikoho dotknout, ale nejspíš to svými slovy níže udělám, proto hned na začátku upozorňuji, že to co píšu je pouze můj osobní pohled, to co si myslím já, a nikoho z Vás tyto názory přijímat nenutím. Ani netvrdím, že je to jediná možná pravda. Je to můj pohled a vše co píšu je pouze pocit, mé nacítění. Kdo také máte tohoto tématu dost a nechce se Vám přemýšlet nad tím, proč tato situace vznikla, raději tyto řádky přeskočte a vůbec je nečtěte. Nemám totiž v plánu nějak chlácholit a psát o tom, jak je mi to, co se děje, líto.
Líto mi to není, naopak si říkám - konečně. Je to ostré co píšu? Vzhledem k tomu, čeho se již jako lidé několik let dopouštíme na přírodě, na zvířatech, jak si myslíme, že jsme pány světa, se není čemu divit. Do téhle situace jsme se zahnali my lidé sami a dokonce se divím, že něco takového nepřišlo dřív. V několika článcích minulého roku jsem psala, že pokud se něco rychle nezmění, řítíme se do pěkného maléru. Někam, kde se to dotkne nás všech. A také jsem psala, že se domnívám, že už je to ale nejspíše neodvratitelné. A začne to nevinně – Notre Dame, záplavy, požáry v Austrálii, umírající zvířata. A teď možná namítáte, že Vy nic neděláte - třídíte odpad, myjete si ruce a tak dále. Ale tohle je kolektivní téma a neseme za něj odpovědnost úplně všichni, bez výjimky. I ti, co jsou vegetariáni nebo vegani, třídí plasty, papír a sklo, i ti, kdo střídají pár kousků oblečení a šetří. Odpovědnost neneseme jen sami za sebe, ale i za ostatní jedince, protože na této planetě jsme spolu.. Jeden je závislý na druhém, druhý na třetím. A bohužel jsme na to tak trochu zapomněli. Ne všichni samozřejmě, ale většina ano. A co nám to může připomenout? Jedině pořádná facka, která nás probudí. A nemá cenu se vztekat, brečet, co je to za nespravedlnost, jak je něco takového možné. My se také ptáme zvířat, která chováme v nelidských podmínkách jestli jsou šťastná? Jíme je, a když je nesníme, vyhodíme v pohodě do koše?
Dnešní doba je přehlcená vším. Hadrama, obchoďákama, všemožnýma službama zlepšující naše postavy, obličeje, nehty, vlasy, mozkové buňky, jsme přehlceni zážitkama, rozptylovadlama. Pomalu už dnes ani neznáme co je to jen být. Třeba být doma a nic nedělat. Nikam nechodit, nic neočekávat, ale jen sedět a být spolu. S rodinou, se svými blízkými. Přijde mi, že ten největší šok zažívají všichni z větších měst, kde je nabízeno milion služeb na každém rohu, v jakoukoli denní i noční hodinu. Kde je plno lákadel na pohodlné trávení volného času, na úžasné „zabavení“ naší osoby, která nutně potřebuje „něco dělat.“ Která je zvyklá písknout si a vše má na dosah. Která bere toto vše automaticky. A v tom je ten problém. Různé věci bereme až příliš automaticky a s jistotou...
Jak se toto myšlení a zpohodlněnost může změnit? Možná příchodem něčeho co nám ukáže, že některé věci nejsou automatické. Něčím, co nás donutí stopnout se. Něčeho co se dotkne vlastně nás všech. Zaměstnanců i podnikatelů. Aby každý z nás pocítil v čem žije, jak žije, s kým žije, jakým způsobem je jeho život nastaven. Jak jsou nastaveny jeho hodnoty. Jde tu o mnohem víc než o vir. Problém je mnohem hlubší.
Čtyřkový rok, a už jsem se o tom zmiňovala v několika svých dřívějších článcích, si pro nás připravil pocit nejistoty, nestability, takovou nechtěnou houpačku. 4 je židlička na jedné noze, která se snaží udržet zuby nehty v rovnováze, ale okolními vlivy se jí to příliš nedaří. 4 je o financích, majetku, ale také o realitě. Co vlastně žijeme? A jak? Tyto čtyřkové roky nabízí možnost podívat se naprosto upřímně, bez růžových brýlí, jak máme nastaven svůj život. Své hodnoty a priority.
Jsem člověk, který nevěří na náhodu. Náhoda podle mě neexistuje. Lidé v České republice, a teď se na mě nezlobte za to slovo, řeší už dlouhodobě s*ačky, věci, které nejsou absolutně důležité. Všude ve světě se dějí opravdové problémy, a my se z nudy patláme v něčem, co není důležité, hádáme se o kravinách, pomlouváme se navzájem, protože nemáme do čeho píchnout. Protože už jsme zapomněli co to jsou skutečné problémy jako je hlad, válka, nedostatek vody, finanční krize a mnoho dalších problémů, které zažívají lidé po celém světě. Jak jinak trochu změnit naše myšlení než něčím co se nás taky dotkne? Jak jinak člověk pochopí než vlastní zkušeností? Vše je mnohem hlubší než se zdá..
Nevěřím na náhodu. Situace se dotkne přesně těch, kterých má, a to jsme my všichni. Protože jak jsem psala výše, jsme v tom spolu. A podle toho bychom se teď měli chovat. Vždycky jsem věřila, že Češi jsou neuvěřitelně solidární a obětaví, a stále tomu věřím. Máme silné a pevné city, víme co je to doopravdy milovat, protože naši předkové mnoho ztratili. Ale jsme rozděleni na části. Byli jsme rozhádáni naší politickou situací, postavili jsme se proti sobě. Co se musí stát? Musí nás něco společného zase semknout. Něco, v čem budeme všichni a za co nebudeme muset toho druhého vinit.
Držme se. Buďme spolu. A uvědomme si, jak to je v dnešní době nastaveno. Není to správně, a proto se to děje.
Hezký týden,
Tereza
PS: Ráda bych ještě přidala úryvek z mé oblíbené knihy Rukopis nalezený v Akkonu od P.Coelha:
„...a tak třebaže úzkost je součástí života, nikdy ji nedovol, aby nabyla vlády nad Tvým počínáním. Kdo se naučí žít s úzkostí, čeká život podobný můře. To, zač by měli být všichni vděčni – všechny ty hodiny, z nichž sestává den - , se mění v prokletí. Chtějí, aby čas plynul rychleji, aniž dost dobře chápou, že pak by je také rychleji unášel vstříc Nevítané. A co hůř: ve snaze zbavit se úzkosti přemýšlejí o věcech, které je činí ještě úzkostlivějšími. Žehrají nad osudem, ospují se na přátele, rodinu i zaměstnance. Špatně i jedí – buď jedí mnoho, nebo nedokážou pozřít nic. V noci pak položí hlavu na podušku, avšak neusnou. Tehdy úzkost spřádá závoj, skrz nějž nelze už spatřit nic očima těla, ale jen očima duše. A oči duše se zakalí, protože neznají odpočinku.. Úzkost nikdy nezmizí, ale Ty můžeš být moudrým a pochopit, že ony věci, které se Tě snažily zotročit jsou tu možná jen proto, abys něco pochopil.“
1. TVOŘIVOST Tvořit, tvořit a ještě jednou tvořit. Jste unavení a vyčerpaní, potřebujete dělat něco, co má smysl. První karta se nazývá Tvořivost a vyzývá všechny ty, kdo si ji vytáhli tento týden k většímu tvoření a používání své energie k něčemu, co Vás baví a naplňuje, k vytvoření něčeho, co bude mít smysl. Jak vždy u této karty říkám - každý nemůže být malířem, ani nemůžeme být profesionálním architektem, když nemáme cit pro barvy, tvary, cit pro detail. Ale – naprosto každý můžeme být tvořivý tím, že děláme to, co nás baví a co nejen nám, ale třeba i druhým udělá radost. Cokoliv, co totiž děláme s radostí a s láskou je tvořivé a hlavně nám to přináší neuvěřitelný klid a pocit naplnění. Nezáleží proto na tom, jakou podobu v tomto týdnu na sebe Vaše tvořivost vezme - ať je to zpívání, tanec, pletení, přesazování květin nebo vaření. Důležité je ale být otevřený tomu, co Vás baví a udělat si na to čas. Plno z nás se neustále vymlouvá, že nejdříve musíme to, pak zase to, žijeme v nekonečném koloběhu povinností a toho, co ještě musíme, ale právě teď je čas na to, abychom trochu vydechli. A tvořivost je skvělá v tom, že nás udrží alespoň chvilku v harmonii a vypne naši přehlušenou hlavu. A proto Váš úkol na tento týden je připomenout si, co Vás vlastně baví a tím tak ještě více rozvinout svou tvořivost a pocit štěstí. Soustředit se i na hezké věci, které Vám život nabízí, a ne jen na ty aktuálně nepříjemné. 2. ÚDER BLESKU Druhá karta se jmenuje Úder blesku a tento týden je víc než trefná. Tato karta hovoří o otevření očí, o jakési facce, která nás má probudit a vrátit zpět do reality. My jako lidé v sobě máme zabudovanou víru a naději věřit, že věci dobře dopadnou, že, to co chceme se nakonec povede a my budeme spokojení a šťastní. A to je dobře. Někdy ale zapomínáme, že dáváme víru něčemu, co nemá s realitou nic společného. Že věříme něčemu, co není postaveno na dobrých základech. Tato karta je jasným symbolem duchovního probuzení, a to se tento týden může dít jakýmkoli způsobem. Budete postaveni před své strachy, podíváte se na své nezpracované věci, neboť situace v některých ohledech bude tak vyhrocená, že Vám nezbyde nic jiného než jen čekat na to, jak se situace dál uděje. Pád z věže může být velmi bolestivý, ale také nemusí. Vše záleží na našem přijetí. Přijmeme situaci takovou jaká aktuálně je nebo se budeme vzpírat a nadávat? Tak jednoduchou otázku tato karta přináší do dalšího týdne. Nehroutit se z toho, že zrovna letím, přestat panikařit, že se nemám čeho zachytit, ale jednoduše přijmout skutečnost, která se aktuálně nabízí. Ať řešíte cokoli. 3. SEN Třetí, poslední karta pod číslem 6 se nazývá Sen a nese v sobě neustálé řešení našich vnitřních očekávání. Řekla bych, že snad každý si zažil zklamání z toho, že se věci neděly tak, jak jsme si je naplánovali. Jedeme na dovolenou a už přemýšlíme nad tím, jak to tam všechno bude vypadat. Jestli budeme chodit na pláž nebo raději do města na zmrzlinu, jestli bude náš pokoj pěkný a přesně takový, jaký ho prezentovala cestovní kancelář v nabídce. Nebo také jestli se s partnerem na dovolené pohádáme. Máme neustále nějaké otázky a s nimi i očekávání, jak by se věci měly dít. Když se nedějí, zachvátí nás panika a stres z toho, že nemáme pod kontrolou, že věci nedržíme pevně ve svých rukou. A kde je chyba? No v naší hlavě. Vysníváme si a očekáváme, že se bude dít právě podle našich očekávání a když se neděje, jsme rozčilení, plačtiví nebo utíkáme zpátky do světa snů a přání. Tento týden je potřeba se nad tímto tématem zamyslet a hledat ve svých myšlenkách právě ono očekávání a plánování si něčeho, co třeba není ani vůbec reálné. Rozlišovat důležité od malicherností je další etapou Vaší duše, kterou je potřeba vypilovat. Autor: Tereza
Comments