TERMÍNY DO KONCE ROKU

Moji milí klienti.  Moc a moc Vás zdravím, stále ještě z cest, kde budu až do Vánoc. Na Vánoce se vracím už zpět domů užít si naše nádherné, české svátky, které mám moc ráda a neumím si je úplně představit jinde ve světě než u nás.

V říjnu, když jsem odjížděla, jsem měla jasnou představu, proč odjíždím: odpočinout si. Být bez každodenního setkávání se s lidmi, kterým pomáhám vyznat se v jejich životě a směrovat je na vědomější bytí. Měla jsem představu, že dny mimo práci strávím časem jen pro sebe a děláním toho, co jsem si neuměla úplně dobře a hlavně dlouhodobě nastavit v rámci běžného, denního režimu – pravidelně dobře jíst, správně se hýbat, chodit spát včas a tak nějak vypustit ten každodenní tlak, který známe asi tak nějak ze svých životů všichni. Chtěla jsem využít toho, že mohu odjet. V plánu bylo si odpočinout tak dva týdny a pak, když k tomu bude příležitost, najet zde, ještě stále mimo ČR, na online konzultace a být alespoň částečně k dispozici. To byl plán. Ale jak to bývá s plány..  Také asi víme všichni. Moje tělo řeklo: ne. Poprvé, když jsem se chtěla vrátit zpět do režimu, jsem měla otravu z jídla, skončila v nemocnici a byla jsem mimo více jak týden. A teď podruhé, když jsem zase začala mít v plánu vypsat termíny a vzít čekající, kteří jsou na seznamu na své expresy, jsem dostala covid. V té chvíli mi došlo, že jsem vlastně vůbec nic nepochopila. Že hned, jak byla příležitost, jsem opět chtěla skočit do svého pracovního režimu. A tyto stopky, upozornění mého těla, pro mě najednou byly jasně viditelné signály, že ještě není čas se vracet. Že toho času asi potřebuju pro sebe víc. Protože když takhle jedete roky, v práci jako je tahle... tak si to samozřejmě může chtít pak vybrat svou daň.

A tak hodlám tento čas využít pro to, abych opravdu dělala to, co potřebuju pro sebe, ale i na promyšlení všeho, co mám pracovně v hlavě. Protože toho není zrovna málo a ráda bych se vrátila pro Vás s něčím, co dává smysl.

No a tento příspěvek píšu primárně proto, abych Vás uvedla do obrazu mých myšlenkových pochodů. Přijde mi to totiž fér, abyste věděli, co se děje. Vím totiž, kolik z Vás na to, až se vrátím, čeká. Prosím Vás tedy ještě o Vaše pochopení. Věřím, že spousta z Vás mě zná a ví, jak moc svou práci miluju a že jsem opravdu schopná ji vše obětovat. Což si na rovinu řekněme není úplně zdravý postoj.  A to musím tyto týdny, dokud jsem i mimo běžnou rutinu a na jiném místě, přenastavit.

Děkuji moc! Věřím, že se spolu spojíme ve správný čas, ale teď to ještě potřebuji na chvíli obrátit spíše k sobě, abych z té cesty vytáhla přesně to, proč jsem na ní jela.

Mějte krásné dny!

Tereza