Pěkné pondělí! Vítám Vás u pravidelné týdenní předpovědi! Někdy musíš projít procesem své hluboké přeměny. Doplatil jsi na své nesprávné chování, a proto přirozeně přichází otřes a zlom. Probíhá v Tobě transformační proces, staré se otřásá, spaluje, bortí a padá. Připravuje se tím prostor pro nové a jasné. Konečně prozříš a napravíš, co jsi způsobil. Pochopíš, co jsi dělal špatně, uvidíš, kde jsi nosil svá omezení, a co jsi tím všechno způsoboval a způsobil. Pročištíš se a uzdravíš. Staré představy a struktury padnou a dají prostor k vytvoření nových. Měníš se, rosteš, osvobouješ se od starých přežitých dogmat, která Tě omezovala. Boří se zdi, bloky, které sis v minulosti sám svými falešnými přesvědčeními vystavěl. Zbavuješ se špatných vzorců myšlení a chování, které Tě omezovaly, nesloužily Ti. Změnám se nebraň, přestože je teď můžeš vnímat nepříjemně. Otevři se jim, spal co je potřeba spálit, Tvůj život to vždy obohatí. Nakonec poznáš, že vše bylo pro Tvé dobro. Vždy přijdeš jen o to, co Tě brzdilo.
Toť k 16. Týdnu z pohledu tarotové karty Věž, která je symbolem pro aktuální dny. Tato karta nepůsobí na první pohled příliš optimisticky, ale její význam je v důsledku velmi pozitivní. Je to karta symbolizující život - staré bývá nahrazeno novým, špatné dobrým, plánované neplánovaným. Něco u čeho jsme přepokládali, že je pevným a stabilním se najednou rozpadlo jako domeček z karet, protože tak pevné, jak jsme si mysleli, že to je, to nebylo.. A to je pro nás zcela logicky velkým zklamáním. Věž nás učí neočekávat, neříkat „slibuju“, „nikdy“, „vždy“, netvrdit věci, u kterých nevíme, jak budou. Učí nás jen být a přestat lpět a klást si podmínky. „Budu s Tebou až do konce života, slibuju.“ Ach, jak pošetilé je toto tvrdit. Copak my víme, co bude za rok, za dva? „Nikdy Tě neopustím.“ Další pošetilost, která nám dává do hlavy pouze tlak, že musím zůstat, že musím splnit, protože jsem to už řekl. Tyto slova jsou podmínky, vnitřní strašáci, kteří nás silně zavazují k plnění něčeho, co ale nemusí být v budoucnu vůbec reálné.. My však ale máme v hlavě, že musíme naplnit svá slova. Věž je symbolem univerzálního principu uzdravování, symbolem obnovy a očisty. Bourá se vše, co je v našem nitru umělé, falešné anebo si klade ke své existenci podmínky.
Tento týden se máme snažit neklást žádné podmínky. Ani sobě, ani nikomu dalšímu. Máme prostě jen být. Bez slibů a bez očekávání jak věci dopadnou nebo jak bychom si přáli, aby se staly. Dokážeme to? Někdy si tak moc ve svých myšlenkách lajnujeme život, že jsme pak neustále zklamanými a rozhořčenými z toho, že to nevychází. Jenže co je to pak za život? Otravujeme ho nejen těm okolo, ale i sami sobě. Současná situace nás to v mnoha ohledech skvele učí. Zkouší nás, jak máme různé věci nastavené - zda lpíme, zda očekáváme, zda si myslíme, že jsme stoprocentní pánové svého života. Možná že zčásti těmi pány jsme, to určitě ano, ale asi ne úplně ve všem. Jsou situace, které se odehrají, ať se stavíme na hlavu nebo ne. A to máme tento týden pochopit. Vnímat sílu, která nás všechny obklopuje, která je silnější než naše dětské vydupávací „já chci.“ Máme se tento týden pokorně uklonit osudu, který nás vede přesně tam, kde máme být. On ví, proč si musíme prožívat všechno to, co teď prožíváme a je to pro nás těžké. On to ví, ti nahoře to ví a podvědomě to všechno víme i my.. Víme proč jsme si tyto lekce vybrali, naše duše zná důvod svých aktuálních řešení a dokonce si to vše nalajnovala. Vše je úplně jasné a my si to tak ztěžujeme. Mícháme do svých řešení pocity, emoce, rozum, svá očekávání, sny a přání. A pak se divíme, jak je to všechno šíleně těžké. Jak by ne když až příliš řešíme věci, které si naše řešení ale vůbec nevyžadují. Svým často šíleným a vzteklým dupaním a naříkáním s tím ale nic neuděláme. My tomu osudu máme jen důvěřovat a snažit se zvednout, protože to je tím záměrem. Zvednout se a jít dál. Přestat skuhrat, přestat si stěžovat, že to nevychází tak jak chceme, ale přijmout skutečnost takovou jaká je. Uleví se nám. A to hodně.. Pokusme se tento týden o to. Nechat to být, přestat kontrolovat, přestat nadávat a stěžovat si. To tento týden odhoďme. Klidně si zanadávejme, ulevme si, ale pak jděme dál.
1. NEVINNOST
Karta první se jmenuje Nevinnost a jako každá z těchto karet má mnoho podob a mnoho významů. Tento týden bych k ní moc ráda spojila téma našeho sebevědomí, našeho vnitřního dítěte, stavu, kdy jsme nevinní, čistí jak lilie a nemáme potřebu ani soudit, ani hodnotit, ani si dělat domněnky a očekávání. Koukněte na kartu. Je na ní starec, který se usmívá na kudlanku na svém prstě a dokáže v ní vidět její krásu. Pro mnoho lidí může kudlanka představovat otravný a šeredný hmyz, starec však ví, že kudlanka a vlastně všichni tvorové na planetě mají svou krásu a jediněčnost, i přes to, že ji na první pohled kvůli některým svým pochyceným dospěláckým soudům nevidíme. Představte si takového pavouka. Plno lidí má z těchto stvoření obrovský strach, kvůli kterému přichází tito tvorečkové o život, protože tito lidé se na ně nedokážou podívat jinak – třeba tak, že pavouk nemůže za jejich strach. Nevinnost je v tomto smyslu karta, která Vás tento týden vybízí být opět tím malým dítětem a podívat se na celou situaci, kterou právě řešíte jiným úhlem pohledu. Milovat ty, ze kterých máte strach, podívat se s láskou i na ty, kteří ve Vás vzbuzují nenávist. Dokázat se jednoduše podívat na všechny co ve Vás otevírají „negativní“ pocity (nenávist, vztek, odpor) jinak. Dětským, nevinným pohledem, který nesoudí, nehodnotí, protože ví, že každý jsme nějaký a že každý máme své bolesti, traumata, nezpracované věci. Proto až Vás tento týden někdo bude vyloženě štvát a podle vytažené karty asi někdo takový se aktuálně kolem Vás točí, zastavte se a přemýšlejte nad tím, co ve Vás tento člověk probouzí. Podívejte se na něj očima dítěte nebo zvířete, které miluje i svého největšího nepřítele. Jsme toho schopní, ale kvůli vlastním emocím a pocitům, které nás v dané chvíli ovládají to nedokážeme. Tento týden to zkuste – mluvit s daným člověkem v klidu, s pochopením a tolerancí. Je to velmi důležité a celou situaci to může zlepšit. Možná pak nebude tak zlá, jak si myslíte.
2. STRES
Druhá karta se jmenuje Stres a radí nám, abychom pro tento týden trochu zpomalili! Je možné, že ve zrychleném běhu jedeme už nějakou tu dobu a ani si neuvědoujeme, že jsme chvilkama jak robot, který si navykl dělat věci zcela automaticky. Možná přišel čas si toto konečně přiznat a načerpat síly. Někdy i přes to, že víme, že jedeme ve stoprocentním režimu, se bojíme, že pak nestihneme udělat věci, které máme. V tom případě nás karta vede i k zamyšlení, zda si toho na sebe nenakládáme příliš. Pokud jste tedy pořád unavení, padají Vám věci z ruky, děláte hlouposti z nepozornosti nebo máte pocit, že Vám praskne hlava, je dobré zpozornět a podívat se na celou situaci vážněji. Co se dá aktuálně z činností a povinností, které máte ubrat? Co může počkat a co naopak je potřeba udělat hned? Bude důležité, abyste si tento týden sedli a vyřadili věci, které prostě mohou počkat a na čas je třeba odložit. Určete si, co je aktuálně opravdu důležité a co méně. Zamyslete se, co děláte během dne, zda nějakými činnostmi netrávíte zbytečně mnoho času a těmi, kterými byste se zabývat měli odkládáte kvůli těm nedůležitým. A také se nezapomeňte zamyslet nad tím, jak to můžete vidět na obrázku, zda nemáte vedle sebe někoho, kdo se na Vás jen dívá a nepomůže Vám. Nešlo by si o pomoc říct? Parterovi, rodičům, kamarádkám, kolegům, šéfovi? Asi tušíte, že v tomto tempu se nedá jet příliš dlouho.
3. VNITŘNÍ HLAS Třetí karta ukazuje na potřebu více poslouchat svůj vnitřní hlas. To je poselství pro Vás, kdo jste si tuto třetí kartu vytáhli. Víte co je zvláštní? Že tenhle stav známe všichni a přesto se z toho pořád nedokážeme poučit. Nevíme, na koho dát. Bude to srdce nebo rozum? Kdo z nich má tentokrát pravdu? Všechny odpovědi na otázky, které nás ale sužují, si neseme v sobě. Naše obvyklé, a příliš rychlé „nevím“ je jen skrytou neochotou ponořit se do vlastních hlubin a převzít odpovědnost za vlastní pravdu, kterou tam nalezneme. Je prostě kolikrát pohodlnější nechat si poradit nebo se nechávat užírat nesmyslnými myšlenkami, které nám stejně nic neřeknou. Dovolme si tento týden experimentovat s vlastním nitrem a než začneme bezradně rozhazovat rukama, zkusme se dopátrat odpovědi uvnitř sebe. Přinese nám to mnoho cenných informací a podnětů o tom, jak zacházíme s intuicí, čeho se tak bojíme, že ji raději přehlušíme a proč je tak těžké jednoduše následovat to, co se objeví jako první. Vnitřní hlas máme k dispozici všichni. Záleží jen na odvaze cítit a ochotě ztišit mysl, aby srdce mohlo promluvit. A pak, pak je načase se rozhodnout co dál.
Autor: Tereza