Hledáme se všude, kde je to možné. Ve věcech, v lidech, ve zvířatech, snažíme se najít ve filmech a knížkách, toužíme po "aha momentu", který nás posadí na zadek a my ucítíme sílu osudu. Tu magickou energii, která nás obklopuje každou hodinu, minutu a sekundu, avšak jsou chvíle kdy je její přítomnost v našem životě silnější.
To pak jen pozorujeme a nestačíme se divit, co se kolem nás všechno odehrává a dostává nás, že jsme toho všeho důležitou součástí. Máme pocit, že se nacházíme v něčem zásadním, co je pro náš život stěžejní a rozhodující. Ne vždy si to umíme vysvětlit, ne vždy chápeme co se po nás chce, ale ta jedinečná přítomnost něčeho vyššího než jsme my sami nás přitahuje a my toužíme vědět víc. Chceme se nořit do tohoto tajemství, láká nás hloubka, kterou dané okamžiky přináší a máme pocit, že je to neopakovatelné.
Hledáme na obloze, na zemi, ve vzduchu, ve vodě, v ohni. Natahujeme ruce a chceme víc. Ještě to pocítit, ještě jednou uchopit tu sílu daného okamžiku. Jako když jsme zamilovaní a celý svět je najednou krásnější. Jenže tenhle pocit bláznivosti nám pomalu utíká, jeho krása se dostává do "normálu" a my propadáme skepsi, že už to nikdy nezažijeme. Že už jsme zase v tom starém, dobře známém koloběhu..
Hledáme a ani nevíme co. Jen se pořád kolem sebe rozhlížíme a přemýšlíme co je to co nás naplňuje. Co nám udrží pocit celistvosti? Co nás drží "při životě" ? Jsou to cíle, za kterými stále jdeme? Dobrá práce, dobrý vztah, dům, děti, chata, peníze? Vše nás náplní na chvíli, ale proč pocit euforie nezůstává? Jak ho udržet?
Musíme pochopit jedno. Celý náš život je magický. Nejsou to jen jednotlivé okamžiky, ale vše co se odehrává je jedinečné.
To venku nás učí jiným pohledům, názorům, nastavením, druzí lidé a všechny ty situace nám nabízí možnosti a na nás je jak to všechno uchopíme. Neměli bychom však zapomínat na to, že jedinečnost se ukrývá v každém prožívaném momentu. V nás. Malé dítě má oči otevřené dokořán, protože objevuje. Vše je pro něj nové a dobrodružné. Když spadne, oklepe se a jde dál. Život je přece plný úžasných míst, tak nač tady sedět a vztekat se, že jsem spadnul? Jde se dál.
Buďte jako malé dítě. Objevující, hledající, ale zároveň užívající si vše, co je kolem. Koukejte na stromy jako kdybyste je viděli poprvé. Obdivujte oheň, který vidíte už po 150té, vychutnejte si kávu, kterou pijete každý den. Prociťte každý moment, kdy Vám paprsky hladí tvář.
Žijte jako byste byli zamilovaní. 50x a stále poprvé.
Autor: Tereza