KDYŽ JSME PŘIPRAVENI, NÁŠ MISTR SE OBJEVÍ...

Možná jste tu větu už někdy slyšeli. Je jednoduchá a zároveň v sobě nese víc, než se na první pohled zdá.

Zrovna dnes, mi při pohledu na tyto slova, vytanula na mysl vzpomínka z jednoho malého obchůdku, kde jsem si jednou šla neplánovaně kupovat čaj. Bylo to asi 13 let zpátky. Stála jsem tenkrát na zastávce a autobus měl přijet až za 20 minut, měl zpoždění. Rozhlížela jsem se, co je kolem a oči mi padly na úplně malinký, zasutý krámek asi 20 metrů od zastávky, který vypadal jako prodejna se zdravou výživou. Rozhodla jsem se tedy zajít dovnitř, s cílem koupit si čaj na nějakou psychickou pohodu. Měla jsem období, kdy se mi špatně spalo, nálada skákala nahoru dolů a spíše než dobře mi bylo tak nějak ze všeho kolem mě (i ve mně) těžko. Cítila jsem se ztracená, zahlcená a měla jsem v hlavě spoustu otázek, na které jsem neznala odpověď.

Vešla jsem, kolem spousta zdravých potravin, čajů, svíček, už si ani nepamatuji, co vše jsem tam viděla, protože veškerou moji pozornost upoutala paní stojící za pokladnou. Mile se na mě usmála, pozdravily jsme a ona se mě najednou zeptala: „Jak se dneska máte?“ To mě zarazilo. Zůstala jsem stát a nevěděla jsem, jestli mám odvětit něco v obecném stylu: "dobře, děkuju" a nebo zda mám být upřímná a pojmenovat přesně to, jak se cítím - úplně na hov**. A než jsem cokoliv řekla, asi mě pozorovala, jak bojuji se "správnou" odpovědí, pronesla najednou do prostoru: „Někdy člověk musí přestat hledat venku, že? To nejdůležitější je stejně tady…“ a položila si dlaň na srdce. "Však ono to bude zase dobré." "A co když ale nevím, co mám dělat? Jak se rozhodnout?" vypálila jsem najednou ze sebe. "Když nevíte co dělat, čekejte. Ještě není správný čas." Do toho v obchodě zabinbaly hodiny. "Nebo už je." řekla. "Vždyť Vy víte, co je pro Vás správné, tak si počkejte, až to uzraje, bude to za chvíli."

Už ani nevím, jak jsem tenkrát z toho obchodu odešla, jediné co vím je, že jsem žádný čaj nenesla a když jsem asi za 2 týdny šla cíleně do obchodu znovu, poděkovat a říct, že se mi to povedlo, visely přes obchod bílé igelity a na dveřích byla cedule: prodejna zrušena. Stála jsem tam a přemýšlela nad zvláštními cestami osudu. Potkat někoho, koho už v životě neuvidíte, ale je Vám pravděpodobně na Vaší cestu poslaný, aby Vám to trápení ulehčil. Tenkrát, pro mě tato prodavačka bylinek, byla na pár minut mým mistrem.

Mistr nemusí přijít v bílém rouchu. Nemusí přijít s diplomem nebo s titulem, nemusí to být nikdo, od koho to i čekáme, že tím mistrem bude. Mistr se objeví prostě ve chvíli, když jsme připraveni něco slyšet. A tak jsme tam - ve správný čas, na správném místě.

Krásnou středu!

Tereza