Naše duše touží po jediném, a sice být zase celá. V průběhu života se nám nabízí spousta příležitostí, abychom se stali celými. Ale abychom mohli zase být, musíme vidět a přijmout ty aspekty svého já, které jsme někde cestou odmítli a pot
lačili. A někdy je to opravdu hodně bolestivé.. ale nemá cenu se této bolesti vyhýbat.
Ten kdo chce změnit na sobě něco, co se mu nelíbí a s čím třeba i zápasí, musí udělat jednu věc. Musí si to, co ho štve POJMENOVAT. A abyste dostali ztracené (potlačené) aspekty svého já zpátky do vědomí, musíte se přestat snažit unikat oné prázdnotě uvnitř sebe a začít to uvnitř léčit. A toto léčení nastává díky pozornosti, kterou tomuto zranění věnujete. Začne to tím, že začnete pokládat své pocity, které zrovna cítíte za naprosto přirozené. Přestanete najednou požadovat, aby se pocit, který Vám nevyhovuje změnil - naplno ho přijmete. A to je ten zásadní bod tohohle celého procesu - uvědomíte si, že je naprosto v pořádku být zrovna vzteklí a naštvaní a svůj vztek si pojmenujete. Tím ho naprosto přijmete. Navíc ho začnete brát ne jako něco, co Vám ubližuje, ale jako Vaši důležitou součást. Která navíc z něčeho, většinou z dětství, pramení. Tato emoce, například vztek, se pak i pomalu začne měnit - přemění se časem v klid a lásku. ❤️
Jen tím, že ho:
1) pojmenujete, 2) přijmete, 3) a zapatráte z čeho z minulosti pramení.
Tím si do vědomí nastavíte, že je v pořádku něco takového cítit, nebudete se tomu bránit a ono to i pomalinku zase odejde. 🙂
Díky posledním událostem našeho života se v nás všech otevřely hlubiny našeho já ukryté uvnitř nás. Rozbouřené energie rozbouřili a vnesly do našeho života zmatek. Najednou jsme nevěděli co chceme, kým jsme, co je vlastně správně. Vyplulo na hladinu vše, co si žádá naši pozornost. Teď je na nás, jak k tomuto všemu budeme vnímaví a co s tím celým objeveným provedeme. 🙂
Autor: Tereza
