Tento týden jsem měla jedno velmi zajímavé sezení, nebo spíše po-sezení. Klientka byla ten den poslední, nikam jsme ani jedna nechvátala, tak jsme ještě chvíli zůstaly sedět a povídaly si o všem možném. Dostaly jsme se také, jak jinak, na oblast duchovna, veškerých alternativních směrů. Klientka mi vyjmenovávala u koho všeho byla, srovnávala, jak kdo na ní působil, jakým směrem byla těmito lidmi vedena.
Pak z její strany padla dobrá otázka:
"Jak to, že jsem se u Vás dozvěděla věci, které jsem se za celá ta léta nikdy nedozvěděla? Bylo mi řečeno mnoho informací, které jste řekla také, ale řekla jste toho mnohem víc, rozvinula jste to. A hlavně - vysvětila jste mi, proč se mi ty věci děly. Zodpověděla jste mi na otázku proč, která mi pořád hučela v hlavě. Jak to, že až teď, po tom všem co jsem se toho naběhala?"
Její otázka mě nezarazila, už se mě mnohokrát klienti takhle ptali a mám několik variant, které mě napadají. Proto jsem se i rozhodla napsat své zamyšlení a odpověď na její otázku sem na stránku, možná se nám tu na toto téma rozvíří fajn diskuze.
První důvod, a takový ten nejlogičtější, který mě napadá je, že dohromady na rozdíl od druhých na sezení spojuji 3 oblasti. Astrologii, numerologii a karty. Svou intuici nepočítám, to je u sezení jasnou samozřejmostí. Všechny tři oblasti jsou jiné, ale nádherně se doplňují. Když nevidím odpověď v jedné, přesídlím do druhé oblasti, která mi tu odpověď třeba dá. Karty to pak většinou pouze potvrdí.
Další důvod je, že pokud se daná paní odpověď dozvěděla až nyní, možná až teď je ten pravý čas, aby ji slyšela. Dříve by informace neunesla, nepochopila, nevnímala a až teď je schopná je naplno vnímat a vidět v jiném světle, kde se jí vše už pouze dokresluje.
No a ten třetí důvod je ten, který nevnímám logicky, ale srdcem. Jednoduše proto, že mám dobrou intuici, kterou se nechávám vést a nedám na ní dopustit. Už několikrát jsem Vám v článcích psala, že o sobě nemůžu tvrdit, že jsem astrolog nebo numerolog. Nějak se nazývat pro ostatní musím, aby mě dokázali někam sami pro sebe zařadit, ale pro sebe se nenazývám v této oblasti nijak.
Hodně krát mi od mých milých kolegyň bylo řečeno, že jsem médium. Ale sama se považuji hlavně za někoho, kdo má napojení na věci "neviditelné" a silnou intuici. Intuici, které se v minulých dobách, minulých životech ostatní báli, protože znamenala sílu. Tuto intuici jsem si i přes bolestivé zkoušky a odchody v minulých inkarnacích nenechala vzít. A proto už odmalička v tomto životě pociťuji jistou odlišnost od ostatních - můj věk. Protože už od narození se má intuice velmi silně projevuje. Ti moudřejší ví, že o věku to není, ale i přes to se najdou tací, kteří na to koukají a rozlišují, soudí podle toho co na první pohled vidí, nicméně se tím možná jen sami dostávají do zamotaného koloběhu, ze kterého je pak těžké vyjít. Oni se zbytečně drží v těchto pocitech.
A to je i další důvod. Dnes se na naší Zem vrací poměrně dost starých duší, které mají náš svět přenést na jinou úroveň. Mají to tady napravit, mají nás zavést zpět do přírody, nutí nás přemýšlet nad tím jak žijeme. Toho si můžete kolem sebe všimnout sami. Tvrzení mladý člověk = mladá duše je mýtus. Právě naopak. Čím dál tím více potkávám na sezeních mladší lidi, ale s velmi starou duší. To samé miminka. V poslední době jsem dělala mnoho rozborů novorozeňat a samé staré duše, ani jedna mladá.
Abych ale odpověděla na otázku:
Proč u mne lidé většinou pochopí proč?
Asi proto, že se snažím nehledat počátek v tomto životě, ale vždy v těch minulých. V tomto životě se témata pouze zaktivují, ale počátek je někde mnohem dřív - desítky, stovky nebo i tisíce let. Je dobré dojít až na ten počátek, vědět, kde se stalo to první, špatné rozhodnutí, ten chybný krok, upozornit na to dotyčného, aby pochopil, že to, co se mu nyní děje je pouze odvíjení jednoho chybného kroku, na který se nalepilo dalších tisíc.
Pro lepší pochopení - zhruba před 2 roky jsem řešila s jednou paní její nemožnost mít děti. Lékaři ji po všemožných vyšetřeních tvrdili, že děti mít může, ale běžnou cestou se to po dobu již několika let nedařilo. Paní zkusila všemožné bylinky, babské rady, i léčitele, ale nic nepomáhalo. Když jsem hledala problém, zjistila jsem, že paní má v sobě obrovský blok mít děti. V jednom životě byla chudou venkovankou, měla hodně dětí, ale manžel jí umřel a ona jako vdova v té době měla obrovský strach, že děti neuživí. Snažila se ze všech sil, ale její strach ji dohnal až do situace, kdy své nejmladší dítě, tříměsíční miminko prodala bohaté kněžně, která nemohla mít děti a velmi si je přála. Po celý život si to pak hluboce vyčítala a tento pocit viny způsobil, že v dalších životech o děti různými způsoby přicházela - utopili se, onemocněli, někdo je zavraždil, ukradl nebo se jí nenarodili vůbec. V její duši se do tohoto života uchoval nevědomý strach, že o děti opět přijde, proto to svému tělu nevědomky zakázala, což si samozřejmě ani neuvědomovala. Nicméně, abych to neprotahovala. Paní ze sebe vyplakala na sezení spoustu slz, jako kdyby vnitřně toto všechno tušila a energie se pouze pochopením a vynesením na povrch krásně očistila. Když mi před pár měsíci volala, že má krásnou, zdravou holčičku, linuly se slzy dojetím a radostí zase mně.
Chci, abyste pochopili, že toto celé nepíšu proto, abych si tady pochlebovala. Vůbec ne. Píšu to z toho důvodu, že chci, abyste pochopili, že nikdy není nic ztracené. Nemusíte žít v pocitech viny, lítosti, smutku nebo naštvanosti, když to jde i jinak. Někdy prostě stačí jen vědět, co se ve mně ukrývá, proč jsem si to měla zažít, a věci se pak odehrávají úplně jinak. A já díky svému úžasnému daru mám tu možnost, jako mnoho mých kolegyň, s těmito věcmi pomoci a jsem za toto celé neuvěřitelně vděčná. Že ten způsob existuje. A to je moc fajn pocit.
Mějte krásný, páteční večer!
Autor: Tereza