PO CELÉM DNI...

Dneska večer jsem si jako obvykle po posledním sezení zapálila svíčku a vyčistila prostor šalvějí. Je to pro mě takový malý rituál – uzavření dne, očištění se a hlavně chvilka, která mě nutí se zastavit a jen být.

Často, po těchto celodenních sezeních, pak během tohoto rituálu přemýšlím nad tím, jak různorodé příběhy během dne zazní. Každý je jiný. A každý je důležitý. A já si vždy zas a znovu uvědomuji, že to, co má pro mě největší smysl, nejsou žádné techniky nebo postupy, ale lidi. Vy klienti. Vaše odvaha. Váš růst, který během těch let pozoruji. A samozřejmě i to, že můžu být u toho, když se něco ve Vašem životě začne hýbat.

A protože tohle období je náročné pro spoustu z nás, jdeme při některých sezeních hodně do hloubky. Možná právě proto, že nás to teď celkově v našich životech konfrontuje s věcmi, které jsme dlouho odkládali. Se stíny, kterým se nešlo vyhnout. A i když to není příjemné, může to být důležité. Možná právě teď se děje něco v tichosti a pod povrchem. Něco, co ještě nevíme, ale co už pomalu roste.

Během tohoto přemýšlení mi přišel na mysl můj oblíbený Thomas Moore a jeho kniha Temné noci duše. Ten píše, že některé etapy života nejsou o tom, aby byly rychle za námi, ale o tom, abychom jimi prostě prošli. Bez tlaku na výkon. Bez nutnosti vše hned chápat nebo měnit.

A možná právě v tom je ta naděje. Že nejenom že nic netrvá věčně, ale hlavně že každá zkušenost, i ta složitá, má v sobě otisk hlubokého smyslu. A že nemá cenu utíkat. Ale naopak se zastavit a stínům se podívat do tváře. Pak totiž zjistíme, že to není tak strašné.

______________________

Za nádherné dnešní dárky (kytičku a přívěsek na krk) děkuji mým dvou dlouholetým klientkám. Moc děkuji.

Autor: Tereza