PRAVDA UKRYTÁ V KARTÁCH

Existuje vědění, které nelze ovládnout. Nedá se vlastnit, nedá se přemoci, nedá se vlastně ani vysvětlit. Můžeme ho pouze cítit, a to nás nutí se před ním s pokorou sklonit.

KDYSI DÁVNO..

Kdysi dávno to věděli i ti nejmocnější - králové, císaři či slavní vojevůdci. Než učinili nějaké velké rozhodnutí, než šli do boje nebo než podepsali důležitou dohodu, přizvali si k sobě svého hvězdopravce, věštce nebo mága. A ani ne proto, že by nevěděli nebo necítili jak by se věci mohly odehrát, ale protože pochopili, že některé věci nás přesahují a že právě v těch chvílích, kdy jde o hodně, je třeba ztišit své ego a spíše naslouchat.

Věštci nebo hvězdopravci měli v tu dobu obrovskou moc, a to tito nejvyšší věděli.

Tato pozice byla však pro tyto zasvěcené samozřejmě velmi nebezpečná - být svým věděním ještě výš než samotný král představovalo obrovskou zodpovědnost, tíhu, a hlavně přijmutí faktu, že to, že ví víc než král, je může stát život. Ne každý, kdo byl u moci, dokázal přijmout pravdu, která ve hvězdách a kartách byla ukryta. Protože ať ten samotný císař chtěl nebo ne, před kartami a hvězdami si musel přiznat, že je vlastně malinký a že některé věci už má dávno vepsané v osudu. A i kdyby chtěl sebevíc, musí stejně před svým osudem pokorně sklopit hlavu a přiznat si, že to, že sedí na nejvyšší židli v zemi, neznamená před osudem neohroženost.

Karty byly a jsou stále takovým naším hlasem pravdy. Jsou tiché, ale vlastně velmi neúprosné. Mluví přímo k naší duši. Vytahují to, co v sobě už dávno víme – jen se na to bojíme podívat. Neříkají vlastně nic, co by už v našem nitru nebylo. Jen to vytáhnou a pojmenují, a tím nás vrací zpátky k sobě.

A přestože byly časy, kdy bylo toto vědění umlčeno – kdy se mocní báli síly pravdy a snažili se ji potlačit – znovu se tato pravda pomalu a postupně vrací. Doba se mění. Lidé začínají z přehlušení znovu naslouchat. Ubližuje jim hluk, který je venku, a potřebují ticho, které je uvnitř. A karty… ty zůstávají. Jsou pokorné, jsou hluboké a jsou velmi přímé. Jsou jako naše zrcadlo, které nás navrací k naší podstatě.

Možná právě proto k nim dnes znovu tolik lidí sahá. Ne proto, aby jim jako tenkrát „řekly ze strachu o svůj život budoucnost“, ale aby jim připomněly, kým ve skutečnosti jsou. A vrátili je svými pravdami zpátky k sobě.

Co karty, potažmo vědění z hvězd znamená pro Vás? Co Vás láká podívat se skrze ně do svého osudu?

Autor: Tereza