V očích je zapsáno vše. Každá bolest, každá zmatenost, každá naše láska. Oči jsou takovou naší kronikou, bránou do duše, která se otevře v momentě, kdy si na nic nehrajeme a jsme 100% upřímní.. Třeba když si dovolíme být zranitelní, přiznat si, že takhle ale sakra šťastní nejsme, ve chvílích, kdy si potřebujeme zaplakat až máme oči celé zarudlé nebo když si prostě jen dovolíme smát se, až nám tečou slzy radostí.
Skrze pohled do očí můžeme poznat vše. Můžeme nahlédnout tam, kde se slova rozcházejí, nebo i tam, kde se ústa otevírají do širokého úsměvu a přitom z očí poznáme, že jim do smíchu není.
Naše oči jsou brána. Někdo v nich má oheň, jiný moudrý klid. Někdo oboje. Naše oči se nemění. Za ta staletí a tisíciletí co díky nim na Zemi hledáme a poznáváme, zůstávají stále stejné. Je v nich pořád ten stejný žár jako dávno, i přesto že jsme na něj za tu dobu zapomněli. Je v nich také stejná moudrost. Je možné, že teď je mnohem uvědomělejší nebo naopak zahalenější než bývala. Ale je tam, nikdo ji nevymazal.
Zeptejte se dnes svých blízkých, co ve Vašich očích vidí. Možná to bude něco, co Vás hodí na stránky dávno zapomenuté. Tam, odkud se máte znovu odpíchnout a připomenout si, kým vlastně jste.
Mějte všichni krásný den!
Autor: Tereza