VYTYČENÍ HRANIC

Jsou období, kdy si člověk uvědomí, že jede na dluh. Energetický. Že rozdává více, než kolik je mu příjemné. Že odpovídá na zprávy, bere telefony, vysvětluje, pomáhá, vždy chápe… a někde mezi tím celým se ztrácí on sám.

Je zvláštní, jak často máme pocit, že když něco odmítneme, přijdeme o lásku. Nebo třeba o přízeň, o vztah, o přátelství, o zájem. Jak hluboko v nás může být uložené přesvědčení, že naše hodnota se musí zasloužit. Tím, že budeme vždy výkonní, dostupní či ochotní. Přitom ta možná největší zralost spočívá v tom, že si dovolíme nebýt všem vším.

A tak se zkuste na chvíli zastavit. Co jsou pro Vás hranice? Jak vypadají? Jsou pevné, nebo se posouvají podle toho, kdo stojí proti Vám? Umíte je říct nahlas, nebo to uvnitř sebe cítíte, že NE, a stejně je překročíte?

Kdysi jsem slyšela hezké přirovnání, že hranice jsou dveře. A my jsme Ti kdo vybírá, kdy je otevřeme a komu. Zní to dost logicky, že?

Tak se třeba dnes nad tímto tématem zamýšlejte. Máme únor, energeticky ještě stále spíme pod peřinou, tak vybírejme moudře.

Přeji Vám milý čtvrtek!

Tereza