Možná je opravdový šťastný konec zamilovat se do nejjednodušších částí života.
Pochutnat si na prvním doušku kávy po ránu, nebo se ztratit ve vůni čerstvě upečeného chleba. Je to jízda po známých silnicích se staženými okny, kdy necháme vzduch, aby nám rozčechral vlasy, zatímco se z repráků line naše oblíbená písnička, která svými tóny zaplňuje celé auto.
Je to také, když se nám povede milé, klidné odpoledne, kdy čteme stránky knihy, kterou jsme příliš dlouho odkládali, kdy se zaposloucháme do tikotu hodin nebo když nám zrak padne na květinu ve váze, kterou jsme si dnes po práci koupili pro radost.
Tyto okamžiky – ty, které se zdají být tak obyčejné – v sobě skrývají druh magie, která vyplňuje trhliny, na které se někdy až moc zaměřujeme.
A možná, jen možná, je to o tom, najít kousek radosti v malých věcech, které často považujeme za samozřejmost. Jako smích, který se z ničeho nic vynoří z vedlejší uličky v obchodě, úsměv, který si předáme s prodavačkou u kasy, a nebo domácí, útulné pohodlí, kdy jsme zabaleni do deky, sledujeme oblíbený film, který jsme viděli snad stokrát, ale přesto nám vždy vytvoří hřejivý pocit na srdci.
Právě tyto maličkosti nás táhnou zpět k životu a připomínají nám, jak jsme požehnaní, ne proto, že je všechno dokonalé, ale proto, že nacházíme krásu v tom, co už máme.
Krásné úterý Vám všem.
Tereza
Commentaires