Spravedlnost. Rovnováha. Vyvážené misky. Kdo by to nechtěl? Troufám si tvrdit, že asi velká část z nás vnitřně touží být ve svém životě v harmonii. S lidmi kolem, sám se sebou. Ale asi jako vše, co chceme ve svém životě mít, začíná nejdříve u nás samých..
Jeden z důležitých a silných symbolů jedenáctkové karty Spravedlnost, který by si měli zapsat za uši především Lvíci 🦁 slavící od dnešního dne svá narození, je na kartě pásek přes oči..
Mít ve svém životě spravedlnost totiž znamená NESOUDIT.
A my soudíme. Především to, co vidíme. A pak také to, co se doslechneme. Naše ego nás zavaluje blaženým pocitem, že jsme něco víc. Že jsme lepší. Chytřejší. Vnímavější. Moudřejší než ten druhý, který tak nepochopitelně zápasí se svými problémy, které bychom my úplně v pohodě zmákli.
Soudíme, že:
▪️ "je Marcela blbá, protože se sobeckým Karlem pořád zůstává" ▪️ "je Karel pěknej vůl, když se ve vztahu s naší kamarádkou Marcelou víc nesnaží" ▪️ "Marcela ale pěkně ztloustla, takže si za to vlastně může sama.. má se sebou něco dělat" ▪️ "ta prodavačka v krámě by měla odejít, když jí její práce nebaví.. Kdo se má dívat na její výrazy?"
A tak dále, a tak dále.
Vážení. Tohle asi děláme všichni. Někdo víc, někdo míň. Jsme prostě jen lidi. Velký podíl na tom všem má holý fakt, že pocházíme ze země, která si zažila ještě před pár desítkami let utlačování, nátlak, cenzuru ve vší možné podobě, bonzovaní jeden na druhého. V nás nebo v našich předcích je hluboce zakořeněn strach. Protože vyhraje ten lepší. Ten, který bude chytřejší. Čistý boj o přežití.
A proč to vlastně píšu? Ani sama nevím. Možná z toho, co vidím kolem sebe. Z toho, jak sama se někdy ve svém životě podávám soudům, které mi nepřísluší. A je mi to líto. Nicméně jsem optimista. Naše doba, ať má jakékoli mouchy, je historicky zatím ta nejpoklidnější a nejbohatší. Máme čas přemýšlet. Peníze se vzdělávat. Pracovat na sobě. Máme možnost volby a mnoha směrů. A ten jeden z nich je směr sama k sobě. K pátrání, hledání, směřování do hloubky.
Když se tedy vrátím zpět. Buďme k sobě upřímní. Zkusme dnes myslet na to, kolik soudů denně vypustíme ven. Ať už myšlenkou či slovem. Jak často a hlavně proč máme tendenci posuzovat kdo je lepší. Kdo z našich blízkých nás souzení "naučil." Od koho jsme to okoukali?
Mé dnešní téma na pozorování. Budu si dělat čárky. 😁
Krásný úterní den!
Autor: Tereza