▪️"Smiřme se s tím, že někteří lidé nepochopí hodnotu toho, co pro ně děláme,
dokud nenajdeme odvahu přestat to pro ně dělat..." ▪️
(Angelina Jolie)
Ani netušíte, jak je právě téma pomáhání hojně u mě v poradně probírané. Je vidět, že je v nás stále zakořeněný model, kdy se naše, nebo minulá generace musela stále podřizovat. Režimu, autoritám, které si na autority pouze hrály a hrají, situacím, se kterými nešlo dříve hnout. Nyní se ale nacházíme v době možností a volby. Nikdo nám nemůže říct - dělej to a to, a když ho neposlechneme, zavřou nás. Trochu v extrému napsáno, ale je tomu tak. Dnes se klidně můžeme sebrat a odejít. Nenechat po sobě šlapat. Ale možná to stále děláme. Možná v nás stále žije ten předáváný vzorec dávání až do roztrhání. Je v nás zakořeněn strach, že když to neuděláme, budeme zavrhnuti. Nemilováni. Odsouzeni. Odkopnuti. A tak to děláme a vnitřně doufáme, že nám bude oplaceno. Bojíme se dupnout. Říct ne, nechci, odmítám.
Berte toto výše napsané s rezervou. Netvrdím být sobecký a starat se jen sám o sebe. Vůbec ne. Pomoc druhému, bližnímu, je důležitá a velice cenná a krásná. Ale toto pomáhání se nesmí stát bezmyšlenkovým pravidlem. Hlavně u lidí, kteří nám za naší pomoc ještě podkopnou židli. A teď opravdu píšu o tom, co od Vás na sezení snad každý den poslouchám.. a je Vás opravdu hodně. Vyprat, uvařit, nažehlit, být neustále k dispozici. Kamarádkám, dětem, partnerům, šéfům, kolegům. K tomu být ideálně vyrovnaná a ochotná. Ale vyvářet a dělat pracovní úkoly po večerech více než je běžné není samozřejmost. Je to nadrámec.
A proto mysleme na to, že pokud pomáháme, tak s myšlenkou toho, že ten obdarovaný nám poděkuje, nezneužívá naší dobroty a je za naše "navíc" rád. Cení si ho. Cení si nás. A pokud necení, je potřeba zamyslet se, komu vlastně pomáháme a proč.
Krásný den,
autor: Tereza