Co je to luxus?
Není to ani hezké oblečení, ani perfektně sladěný byt. Slovo luxus pro mě znamená být v tichu. Slyšet jezdit auta, zpívat ptáky, slyšet hlasy, které se přes sebe přeřvávají a přesto být v klidu. Luxus je pro mě chvíle, kdy je mi fyzicky i psychicky dobře, chvíle, kdy se cítím vnitřně vyrovnaná, protože si nic nenalhávám a jsem k sobě upřímná. Luxus je pro mě vědět, proč určité věci dělám tak jak dělám, i přes to, že nejsem schopná z nich ještě odejít. Luxus je pro mě také okamžik, kdy vidím, bez růžových brýlí, vsechny lidi, kteří mě obklopují a v momentě, kdy mi začnou chodit signály i zjistím, co mi přišli předat. Stane se, že mi ti nahoře můj pečlivě vybudovaný luxus naboří, ale nezlobím se na ně, to bych byla blázen. (Nejdřív se s nimi domluvím a pak jim budu nadávat jen proto, že si to už nepamatuju? 😁) Naopak. Pokorně děkuju, protože kdo lépe ví, co je pro mě a můj neustálý vývoj to nejlepší? No, já to tedy nejsem. Jsou to Ti nahoře - moje duchovní rodina, moji duchovní přátelé a průvodci, kteří dobře ví, kudy mám jít a na co se musím dopředu připravit, protože bez tvrdé přípravy bych to prostě nezvládla.
Nevím proč, ale od včerejšího večera mám neuvěřitelně silný pokorný pocit a děkuju všem těm nahoře za to všechno, co mám. Nejsem nemocná, můžu mluvit, slyšet, vidět, cítit, když chci, můžu se zvednout a jít kam se mi zachce. Nikdo po mě nestřílí, nikdo mi nezakazuje psát a sdílet co cítím. Žijeme v době, která je svým způsobem těžká, ale s těmi minulými dobami se to absolutně nedá srovnávat. Už sice nežijeme v lesích v opidech a nevaříme si lektvary na zahojení ran, ani nemáme všichni možnost mít svá vlastní hospodářská zvířata a chodit s výrobky na trh. Zní to sice kouzelně, ale až tak kouzelné to nebylo. Dnes máme teplou vodu, střechu nad hlavou, když chceme, dokážeme ušetřit a koupit si co potřebujeme.
Minulá doba sice mohla být z našich pohledů v lecčem jednodušší, a často se na ní odvoláváme (dřívější příroda, kvalita jídla, slušnost, věrnost,..). Podle toho, jak ale já si jí ze svých záblesků pamatuju - byla pekelně těžká a nic nebylo zadarmo, svoboda téměř neexistovala, nikdo si nemohl být ničím jistý, a dobře to věděl. Buďme proto, prosím, vděční za to, co máme. Však se rozhlédněme. Poděkujme a užívejme si ten „luxus“ okolo nás.
Krásný den Vám všem!
Autor: Tereza