KDYŽ ZAČNETE VĚDOMĚ ŽÍT ...



Když začnete vědomě žít,


pozorujete vše, co se ve Vašem životě děje. Díváte se na to, jakým způsobem mluvíte, pozorujete své kožené boty, jak se brodí podzimním listím, se zaujetím sledujete, jak se vlní Vaše boky při chůzi nebo se necháváte jen tak při cestě do práce lechtat slunečními paprsky.



Když se rozhodnete pro to "být vzhůru"


a nenechat si tenhle stav přítomnosti vzít, odmítáte se nechat ovládat svou myslí. Nenaskakujete na každou myšlenku, která se Vám honí hlavou, ale rozhodnete se, že si nebudete ubližovat. Rozvíjíte pouze to, kde je potenciál růstu, ne to, kde se dostanete do pasti, která Vás jen vysílí a oslabí.



Když se rozhodnete, že se budete cítit ve svém životě dobře,


víte, že je to rozhodnutí. Za toto rozhodnutí bojujete Vy, nikdo kolem. Slunce pravděpodobně nezačne svítit víc, ani se nestane že by přestalo pršet když si to budete přát. Stane se však to, že začnete i ten déšť, na který jste dříve nahlíželi s nevolí, brát jako něco, z čeho se radujete. Budete v klidu i v momentě, kdy Vám ujede městská do práce nebo když nevyjdou plány na víkend. Budete vědět, že to tak má být a odmítnete s tím bojovat.


Začnete se dívat na věci kolem z pohledu pozorovatele, ne z pozice oběti. Je totiž velký rozdíl v tom, kým ve svém životě vlastně jsme. Rozhodujeme se pro to sami. Oběť, která obviňuje a čertí se, když to nevychází? Nebo tvůrce a moudrý pozorovatel, který ví, kdy má vydat svou energii a kdy ne?



Když se probudíte,


víte, že je to celé na Vás a na Vaší snaze udělat maximum. Nikdo se za Vás lépe cítit nebude. I přes to, že se ocitnete v těch nejtěžších chvílích, kdy Vaše duše bude procházet nejistotou, ztrátou či absolutní tmou, uchováte si v sobě jakýsi klid, který bude pramenit z víry, že je to jenom období.



Autor: Tereza