NOSTALGICKÉ VZPOMÍNÁNÍ - Vánoční stromeček


Se zimním obdobím je přirozené, že se více uzavíráme do sebe, přemýšlíme a vracíme se ve své mysli do toho, co jsme prožili. Já včera večer takové navracení se v čase také měla, hodilo mě to zpět do období vánočního času, přesněji k očekávání a těšení se na vánoční stromeček. Naše rodina dodržuje spoustu starodávných tradic, mezi které patří zdobení vánočního stromečku.


Dnes to už málokdo ví, ale dříve se stromeček zdobil v předvečer Štědrého dne, tedy v noci z 23.12 na 24.12. Zdobení stromečku dříve přinášelo dle pověr do rodiny smůlu. V dnešní, hektické době je asi přirozené, že si chceme vánoční pohodovou atmosféru navodit ve svých domovech dříve, proto se často stromeček zdobí již při 1. adventní neděli nebo v období adventu.


A protože se nám to všude kolem hemží ne úplně pozitivními zprávami, rozhodla jsem, že s Vámi dnes toto navracení se v čase budu sdílet tady na stránce a třeba Vás Vaše vytáhnuté vzpomínky zahřejí na srdci stejně tak jako včera mě.


Vánoční čas pro mne byl již odmalička nejoblíbenějším obdobím roku. Možná to bylo vánoční pohodovou atmosférou, vánočními dárky, na které jsem se jako malá těšila, určitě ale i narozeninami, které slaví kolem Vánoc blízká část mé rodiny včetně mě samé. Jako malá jsem milovala, když se rodina sešla pohromadě, povídalo se, jedlo se, pilo se, smálo se a všechny starosti jako kdyby najednou nebyly. Zastavil se pro mne v tu chvíli čas a já si přála, aby to tak zůstalo. Doufala jsem, že mi toto pozorované zůstane v mysli na vždy. Možná proto i do dnešních dnů mám Vánoce a celý tento čas kolem Vánoc spojený s krásnou atmosférou, neznám vánoční shon ani stres. Dárky kolikrát nemám do Štědrého dne, ale rozhodně se tím nestresuji. Nechci si z Vánoc udělat období stresu, chci si je udržet jako čas pohody a lásky, a zatím se mi to každý rok daří. Přece jen, jaké si to uděláme, takové to máme, že?


Nicméně včera jsem si vzpomněla kromě narozeninových oslav i na již zmíněné zdobení vánočního stromečku. Moji rodiče stromeček přinesli až pozdě večer před Štědrým dnem a během této noci ho zdobili. Já každé ráno, rok po roku jsem se na Štědrý den velmi brzy ráno vzbudila a utíkala jsem se podívat, jestli na nás tento den Ježíšek nezapomněl. Když jsem pak ve tmě v obýváku viděla ten obrovský strom, jak se tyčí vysoko do výšky, tiše jsem si sedla a kolikrát i několik hodin jsem jen ve tmě na sedačce naproti němu seděla a pozorovala ho. V mých dětských očích byl přímo obrovitánský. Když se začalo rozednívat, utíkala jsem za rodiči, abych se s nimi podělila o tuto šťastnou novinu. Pak jsem běžela k babičce a dědovi, kteří s námi také bydleli, abych se podívala, jestli i u nich Ježíšek byl. Když jsem viděla, že byli obdarováni stromečkem tak jako my, skákala jsem radostí po posteli a cítila jsem obrovskou euforii a vděčnost. Kouzelné Vánoce pro mě tímto okamžikem začaly.


Dnes už samozřejmě je spoustu věcí jinak – každý bydlíme jinde, spousta z nás už na tamto světě není, ale tuto tradici se snažíme každý dodržovat dál. Je to něco, co už i přesto, že odvál čas, v srdci zůstává a co i utváří naše další kroky životem. Všechny tyto malé, ale vzácné okamžiky tvoří naši osobnost, ale i cestu, po které dál kráčíme.


Máte i Vy nějaké milé vzpomínky, které Vám v srdci nostalgicky zůstaly a se kterými byste se chtěli podělit s ostatními níže v komentářích?


Budu za Vaše sdílení a šíření hřejivé nálady moc ráda!



Autor: Tereza