Když jste někde, kde je to mrtvé, i Vy postupně umíráte. Den ode dne jste slabší, unavenější a vyčerpanější. Všechno dá námahu a znavuje Vás, nemáte energii. Vaše tělo i mysl vypínají, nemáte chuť a potřebné nabití pro to, abyste něco začali.
V momentě kdy odejdete z mrtvého místa, pod kterým si můžeme představit třeba mrtvý vztah, mrtvou práci, mrtvé bydlení, kde nezůstalo nic jiného než smutek a bezmoc, seberete veškeré své zbytky síly a začnete někde, kde se energie hýbe, kde není mrtvo, ale živo, začínáte znovu ožívat.. Kolem Vás se postupně začnou dít doslova zázraky. Krok za krokem se Vaše energie začíná měnit a Vy přitahujete nové lidi, nové typy situací, nové zážitky. Opět žijete. Energie, která ještě před nějakou dobou chyběla, je, a máte ji dokonce tolik, že jste sami překvapení z toho, na co všechno se najednou zmůžete.
Nebo taky ne. Možná jste jen unavení, vyčerpaní, jako po těžkém zápase, i kdyby rozum nebo srdce křičelo jdi dál, nemůžete. Něco Vás drží na místě. Mohli jste udělat kroky, které nebyly jednoduché, ale můžete cítit, že místo nového rozjezdu potřebujete jen klid. Vaše tělo a srdce ho potřebují. Musejí se srovnat s tím co bylo, aby ruku v ruce mohly zase vystoupit zpět na pěšinu.
O změnách, o znovuzrození a především o temných nocích naší duše píšu poslední týdny často. Je to kvůli tomu, že jak už jsem se několikrát zmiňovala, poradna je plná životních příběhů, které se aktuálně velmi silně točí kolem zásadních životních změn a okamžiků, které nás postupně strkají do tzv. Znovuzrození. Po tmě přichází světlo, po čekání nám bude dovoleno rozjet se, po stagnaci ucítíme nový vzduch.
Mysleme ale na to, že někdy si potřebuje naše mysl i tělo oddychnout. Oba dva potřebují oddych, chvíli klidu, nic nedělat, nic neřešit, možná ani nikoho nového nepoznávat. Prostě jen být a dýchat. Zhluboka, až do pánve, tam, kde začíná 1.čakra, která pak našimi hlubokými nádechy roztočí i ty ostatní. Dopřejte si to. Nikam nechvátejte, nikam neuhánějte. Možná, že teď je to období, kdy je třeba se zastavit a jen stát a rozhlížet se. Nikam se nevydávat, ale jen pozorovat. Dívat se na ty nabízející se cesty nebo také na cestu jedinou, kterou však zahaluje aktuálně mlha. Nemáme nic vidět, nemáme se nikam vydávat, protože bychom mohli zakopnout a rozbít si nos. To radí aktuální postavení planet. Nevyšilovat, že se to neděje hned, že nikdo nepřichází, že stále ještě nedorazila ta nabídka, která nám byla předpovězena. Že vlastně místo toho abychom se po těžkém pádu zvedli, ležíme dál na zemi a nic. Nebo sedíme na lavičce a vyhlížíme až přijede očekávaný autobus. Není dobré upínat svou veškerou pozornost na čekání. Není dobré upínat svou veškerou pozornost na to, kdy to konečně přijde a zaveze nás to jinam.
"už jsem vzhůru, už jsem doma"
Je dobré naučit se být v přítomnosti. Neočekávat budoucnost, ani se příliš nehrabat v minulosti. Jasně, jsou v životě období, kdy budeme ponoření více do minulosti, protože budeme skládat puzzlíky své duše, a kdy zase v budoucnosti, která nám bude nabízet cesty kudy se vydat a my s fantazií nám všem vlastní, si představíme, co nám každá cesta přináší. V období, kdy se ale nic neděje, kdy máme pocit, že je mrtvo, že nic nepřichází a že nás už ani nebaví přebírat dokolečka svou minulost, se máme zastavit a začít si užívat přítomné okamžiky. Chuť kávy, zacinkání čehosi v dálce, řev malého miminka, který se dožaduje pozornosti maminky, šumění stromů, bzučící čmelák nebo paprsky sluníčka, které nás bodají do zátylku. To vše je přítomnost. Právě teď a možná, pokud se nic neděje, se toto vše máte naučit prožívat. Nikam nechvátat, jen být a cítit. Prožívat. Protože pak jsme i spojení sami se sebou a své duši dáváme impuls: "už jsem vzhůru, už jsem doma."
Krásný víkend!
Autor: Tereza