Den a noc jsou stejně dlouhé, nastává podzimní rovnodennost. Okamžik, kdy Slunce přechází přes rovník. Tentokrát však Slunce nevítáme, ale opouštíme a děkujeme mu za jeho svit a tudíž i za pomoc při zrání úrody. Koho vítáme místo Slunce je Stařena nebo také Morana, která přichází, aby nám připomněla čas blížící se zimy. Tato bohyně, nazývaná též jako Temná žena, je bohyní smrti a zvěstuje, že aby se mohlo něco nového narodit, musí to přirozeně umřít. Světla od tohoto dne ubývá, nastává doba klidu a ticha. Léto dosáhlo vrcholu a skončilo, dny se ochlazují a zkracují.
Tento čas je odpradávna nazýván jako čas regenerace, transformace, proces, který napomáhá znovuzrození. Od jara do konce léta se naše duše probouzí a žije – venku, v přírodě, mezi lidmi, naše energie směřuje ven. Nyní přišel čas stáhnutí se, zhodnocení plodů své práce, přichází doba, kdy máme zužitkovat vše , co jsme vypěstovali a o co jsme se snažili. Co je nahnilé a je potřeba vyhodit? Co je naopak dobré a dá se zužitkovat? K těmto dnům, jak už jsem se několikrát zmiňovala, patří čistka nejen našich domovů, ale i čistka vnitřní. Než se však do této čistky pustíme, měli bychom dle tradice oslavit a poděkovat.
V minulých dobách se děkovalo především za úrodu, za dobrou sklizeň. Věřilo se, že když oslava bude veliká, duchové a bohové pomohou s úrodou i příští rok. Z toho důvodu se kromě oslav obětovávali také zvířata a prováděly se všeljaké rituály na podporu dobrých vztahů mezi lidmi a bohy přírody. Svým způsobem tím byla celá oslava řízena. Nešlo o jídlo, ale o obřad jako takový. Peklo se z čerstvě nasbírané úrody a zapíjelo se lahodným mokem ze sklizeného ovoce. Tento čas byl časem hojnosti a setkávání se nejen s rodinnými příslušníky, ale i s přáteli, sousedy a všemi, co byli poblíž. Lidé se chtěli mezi sebou rozloučit a připravit se na období tvoření zásob a nabírání sil. Od tohoto dne se energie směřovala především do příbytků.
Podzimní rovnodennost slavila většina kmenů, Keltové tomuto svátku dali pojmenování MABON, Alban Elved nebo mu přezdívali „Hostina Avalonu“. U tohoto kmene se také děkovalo za úrodu, hlavní oslava však patřila jablkům a vínu. Tyto dvě plodiny byly pro Kelty významné, jablko představuje například symbol slunce a cyklus života.
V tento den bychom i my měli poděkovat. Přírodě, stromům, květinám, veškeré úrodě, díky které žijeme v neuvěřitelné hojnosti. Můžeme svou pozornost směřovat také k dobrému jídlu a pití, rozloučit se s nádhernými letními dny a přivítat barevný podzim.
Autor: Tereza
コメント