Život není jednoduchý a nikdy nebude, pokud si budeme vybírat tu jednodušší cestu. Je to jako hra, jenom nám hodně dlouho nedochází, že můžeme měnit pravidla a posouvat se dopředu místo toho, abychom pořád stáli. Nikdy hned nedostaneme to, co chceme, protože by to pro nás záhy nemělo žádnou hodnotu. Když se ke snům dopracujeme těžkou a náročnou cestou, na jejím konci už je ten sen jenom odměnou. Sen, bez kterého kupodivu najednou v klidu dokážeme žít, protože důležitější bylo vše, co k němu vedlo.
Když jsem přišla o práci, bylo to proto, abych se posunula dál a naučila se nové věci. A abych si za pár let uvědomila, že ten vyhazov bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Tehdy to vypadalo jako osobní prohra. Katastrofa. Konec života. Nechápala jsem, že je to cesta jak se dostat k práci, ve které budu opravdu šťastná a svobodná. Mnohokrát jsem se doma utápěla v sebelítosti, že mi nevyšel nějaký casting a roli jsem nedostala, abych pak za rok děkovala Bohu, že jsem v tom nehrála, protože to byl hrozný propadák. Je to jenom hra. Tak jako ve vztazích. Hroutíme se, když nás někdo opouští. Když nás podvede, zradí nás, řekne nám, že už nás nemiluje. Všichni jsme to už zažili. A za pár měsíců nebo let, potkáme někoho, s kým je nám mnohem líp. Protože tam někde na nás čekal, tak jako na nás čeká cokoliv, co si budeme přát, když pochopíme, že neexistuje žádná prohra ani katastrofa. Je to jenom znamení, že musíme jít dál. Pravidla jsou na nás...
Autor: Vlastina Svátková
Comentarios