Všechny Vás moc zdravím. Na základě několika posledních telefonátů jsem se rozhodla napsat, možná trochu jiný typ článků, ve kterých se budu zamýšlet nad tím, jak důležité je žít svůj život ve vnitřní harmonii. V současné době nás situace vyloženě vybízí k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaký je náš život, jak máme poskládané priority, více nás to nutí přemýšlet nad smyslem svého života a možná častěji si pokládáme otázky, které se týkají našeho životního poslání a dalšího směřování. V poslední době témeř denodenně řeším se svými klienty vnitřní nenaplnění a směr, kudy se vydat dál.
V tomto článku představím především hlavní signály dlouhodobé nespokojenosti, tedy jak poznáme, že už se jedná o problém, který je potřeba řešit, ne o přirozený rozmar v naší hlavě. V těch dalších článcích, které budou následovat, napíšu tipy co s tím a jak nejlépe svou situaci vyřešit. Pevně věřím, že Vám tipy pomohou najít vnitřní klid a informace v článku napsané pro Vás budou přínosné a podnítí Vás k tomu svůj život vylepšit a cítit se v něm dobře.
ŽIVOT
Ještě než se dostaneme k tomu, co dělat, pokud se ve svém životě třeba aktuálně plácáme a cítíme nerovnost, třeba v oblasti práce, vztahů, financí, dětí nebo jednoduše sami v sobě, pojďme se podívat na to, co je vůbec život. Pohledů na něj existuje samozřejmě celá řada, nalezneme názory v náboženství, v duchovních naukách, život se dá popsat tisíci slovy.. Já osobně život vnímám jako pouť, ve které se naše duše transformuje a učí se. Věřím, že každý tady máme nějaký záměr a k tomu nám dopomáhají podmínky, do kterých jsme se ještě přes svým narozením rozhodli, že se narodíme. Duše si záměrně vybírá rodinu, situace, ale i dobu ve které žije a věřím tomu, že i ten nejvíce racionální člověk si pokládá otázku týkající se smyslu jeho života:
„Kam směřuji?“
a možná také:
„To všechno, co ve svém životě dělám - k čemu to vlastně je?“
Často se setkávám s tím, že lidé mají zvenku odškrnuto a naplněno to, co se od nich očekává – mají dobrou práci, děti, posavili dům, možná žijí i relativně ve stabilním vztahu – ale i přes to, se uvnitř sebe cítí nespokojeně. Ptají se sami sebe: "Proč? Co mi chybí? Vždyť mám všechno, tak jakto, že se necítím ve svém životě šťastný/šťastná?"
Je třeba si však uvědomit, že vnitřní naplnění je mnohem hlubší než to, co je z toho externího pohledu odfajfkováno. Odškrtáváme si položky ze seznamu pro rozum, ne pro naplnění našeho srdce. Rozum získáním položek tím sice na chvíli uchlácholíme a dáme mu pocit, že je všechno v naprostém pořádku, ale srdce neumlčíme. I přes to všechno v sobě můžeme pociťovat prázdno. Co potom s tím? A možná jak vůbec poznat, že se opravdu jedná o dlouhodobější nespokojenost a ne jen chvilkový rozmar v naší hlavě?
SIGNÁLY NESPOKOJENOSTI
1) ÚNAVA
Typickým příznakem, že je v našem životě něco špatně, je dlouhodobější stav únavy a vyčerpání. Ráno nedokážeme vstát z postele, nemáme chuť vrhat se do nových aktivit, jsme unavení životem a chybí nám motivace pro to, abychom se svou nespokojeností něco udělali. Velmi jasným signálem je pak nespavost. Již delší dobu v noci špatně spíme, převalujeme se nebo dokonce už od 5 hodin ranní koukáme do stropu a nemůžeme spát. Podvědomě nejsme naplnění a náš mozek nám háže signál, že je asi něco špatně a zcela přirozeně zapíná funkci analyzování. Ta však probíhá v podvědomém režimu, takže ani nevíme, že náš mozek jede na 100%. Z toho důvodu jsme pak unavení, neboť jsme byli opravdu celou noc vzhůru a naše tělo i psychika si vůbec neodpočinuly. Pokud je tento stav dlouhodobý, můžeme dojet až do naprosté apatie a do vnitřních úzkostí a deprese.
2) NEMOC
To, jak se naše 100% bdělost, která probíhá ve dne i v noci, projeví, je samozřejmě časem viditelné i na těle. Mozek se snaží ze všech sil najít řešení naší nespokojenosti, nicméně toto bádání probíhá pouze v podvědomém stavu. Nejenom, že tedy nic nevymyslíme (protože ani nevíme, že přemýšlíme), ale naše tělo nám začne házet signály, že je unavené a somatizuje naši nespokojenost. Játra a žlučník nás upozorní, že nejsme vnitřně sladění a že potlačujeme svůj hněv. Ledviny jako párový orgán ukazují na náš smutek a lítost, bederní páteř na naše strachy,... Každý orgán souvisí s konkrétními emocemi, které pociťujeme a pokud jsou tyto emoce v nás dlouhodobé, začnou být problémy viditelné. Přesně těmi způsoby, jakým se jednotlivé orgány projevují.
3) FYZICKÉ TLAKY
Vedle únavy a nemocí na sobě ale začneme pociťovat i různé tlaky. Typický tlak a napětí symbolizující naši vnitřní nešťastnost se projeví v oblasti hrudníku. Tato část fyzického těla je velmi citlivým místem, které ohlašuje naši vnitřní tíhu a emoční bolest. Zde sídlí srdce a to nám jako první dává najevo, že něco není v pořádku.
Dalším místem je náš solar plexus, tedy oblast bříška. Špatně trávíme jídlo, dělá se nám nevolno, pociťujeme v těchto místech tlak. Buď nejíme nebo se přejídáme.
Třetím typickým místem jsou pak bedra a krční páteř. Jak se dle starých mouder říká – své problémy si nosíme na bedrech – a něco na tom skutečně je. Už naši předkové dobře věděli, že když nás bolí záda, tak se nedokážeme vyrovnat se svými těžkostmi a nosíme si je na sobě. Pomoci mohou různá protahovací cvičení či jin jóga, která je na uvolnění těchto partií skvělá, nicméně pořád platí, že problém je prvotně v naší hlavě. Proto je důležité nezapomínat ani na to, že pokud se chceme zbavit bolesti, musíme vyřešit příčinu. Tělo nám pouze jako náš největší přítel dává signál, že nežijeme v souladu se svým nitrem.
4) POCIT, ŽE JE NĚCO ŠPATNĚ
Jasný signál, že nejsme ve svém životě naplnění, nám dává naše intuice. Máme ji všichni, bez výjimky, akorát někdo jí naslouchá více, někdo méně. Když jsme však v situaci, kdy naše nespokojenost trvá delší dobu, i ten v uvozovkách „nejzabedněnější“ člověk začne vnímat, že je něco v jeho životě v nepořádku. Je to pocit, že nejsme tam, kde bychom měli být.. Proč? Často proto, že nenásledujeme záměr své duše. Neděláme talenty, které by nám daly ono uspokojení, jsme ve vztahu, kde vnitřně víme, že nám jen ubližuje, pracujeme v oblasti, která nás nebaví, chybí nám v životě nadšení, protože ve skutečnosti už nejsme živými, ale vnitřně mrtvými.
Například deprese vzniká typicky tím, že je naše rozum a srdce v rozporu. Plíží se jako temný stín, který když na nás sedne, velmi těžko ho dáváme pryč. Z čeho vychází? Důvodů existuje celá řada, já s Vámi sdílím případ jedné mé dlouhodobé klientky.
PŘÍPAD Z PRAXE
Klientka (37) žije se svým mužem a třeti dětmi v rodinném domečku za městem. Pracuje ve velké nadnárodní firmě, domluví se 4 jazyky, finančně si nemůže stěžovat. Ve své práci je uznávaná a obdivovaná, patří ve své oblasti za špičku. Její manžel ji velmi miluje, každý týden jí nosí květiny, pravidelně zařizuje, aby děti hlídaly babičky a vyráží s ní jednou za měsíc na společný víkend. Ve svém domě mají saunu, bazén i posilovnu, nakupují suroviny od nejlepších dodavatelů, jedenkrát týdně jim chodí jejich velký dům uklízet paní na úklid. Žena má už od střední školy svých 5 nejlepších kamarádek, se kterými se pravidelně vídá a podniká s nimi různé aktivity. Na první pohled je to šťastná žena, která má vše, co si může žena přát.
Na ten druhý, který nikdo nevidí, je to křehká bytost, která nemá ráda velké pracovní meetingy, které jsou v její práci na denním pořádku, nedělá jí dobře věčné cestování do zahraničí, kde je hlavní sídlo společnosti, svou práci již několik let dělá automaticky jak robot, v noci téměř nespí a vnitřně se cítí naprosto vyčerpaná a vším frustrovaná. Jak říká - nejradši by si zalezla pod peřinu a už nikdy nevylezla. Sužují jí obrovské pocity viny, že si dostatečně neváží toho co má, je na sebe naštvaná, ale nedokáže si pomoct.. Nemá z ničeho radost, je vyšťavená a unavená. Její frustrace trvá přibližně rok a půl, přičemž si jí uvědomila, když se před 3 měsíci nervově sesypala. Neví z čeho je nešťastná, nechápe své pocity, nerozumí tomu, co se s ní děje. Přijde si jak blázen, který se ale čím dál tím více uzavírá do sebe a tuší, že pokud se něco nestane, bude to mít obrovské následky..
Abychom mohli ve svém životě něco změnit, musíme si v první řadě uvědomit, že něco nefunguje. Že je v našem životě něco, co nám vadí, co se nám nelíbí, co nám působí tíhu, která ale bohužel nikam nevede.. naopak nám spíše podrývá pevnou půdu pod nohama. U klientky jsme po několika sezeních postupného hledání a bádání jejího života zjistili, že to celé tkví v nenaplněné a hlavně absolutně VYTĚSNĚNÉ touze být zahradnicí a pracovat s květinami. Její psychika začala jednoduše po jedné situaci před rokem a půl znovu její nenaplnění připomínat a ona se tak dostala do prostoru mezi vědomím a nevědomím a nedokázala poznat, z čeho to celé pramení. Vnitřně cítila obrovskou nechuť žít dál svůj život, který byl dokonale jejím okolím nalajnovaný a "perfektní". V životě by jí nenapadlo, že právě toto s jejím životem způsobí až tak velký otřes. Z její naučené slušnosti a přijaté role dokonalé dcery, ženy, matky a pracovnice si už ani neuvědomila, že žije život, který jí vůbec nic neříká.
V dalším článku nastíním "cestu ven" z místa, kde se cítíme nespokojení, nehledě na to, ať se jedná o naše vztahy, práci či zdraví. Také napíšu více o roli oběti a o tom, jak se naučit více vnímat svou duši a nechat se jí vést. Samozřejmě přijde i několik tipů jak se dostat z pocitu nenaplnění a pár technik, které Vám mohou pomoci nasměrovat se tím správným směrem.
Autor: Tereza